Význam rukopisu, získaného Národní knihovnou ČR v březnu 2005 na aukci v Paříži, spočívá především v tom, že až dosud nebylo žádné povědomí o existenci latinského překladu Kroniky tak řečeného Dalimila. Ačkoli jde o pouhý zlomek obsahující zhruba desetinu celého textu, je nanejvýše pravděpodobné, že kronika byla do latiny přeložena v úplnosti.

Zlomek je tvořen tvořen 12 pergamenovými listy o rozměrech 245 x 175 mm. Kodex vznikl nejspíše v horní Itálii. Svědčí o tom iluminace, které lze klást do souvislosti s iluminátorskými dílnami v Bologni, Padově, Veroně nebo Benátkách v 30.-40. letech 14. století. Iluminace, které zaplňují polovinu plochy celého dochovaného zlomku, jsou velmi kvalitním uměleckým dílem a na jejich vzniku se podíleli tři nebo dokonce čtyři malíři. Přinášejí obrazy z českých dějin od konce 9. zhruba do poloviny 11.století, z období nesmírně důležitého v procesu konstituování českého státu. Podstatné je, že naprostá většina zobrazených scén je zde doložena ve svém vůbec prvním provedení. A to se týká nejenom malby knižní, ale také nástěnné i deskové. České dějiny jsou tu viděny italskýma očima, jak je to zřejmé na subtropické flóře a „exotické“ italské architektuře. Je nezbytné předpokládat, že objednavatel tak bohatě vypraveného díla patřil mezi nejvyšší složky středověké společnosti. Vzhledem k tomu, že v Itálii dlouhodobě pobýval ve 30. letech 14. století mladý Karel IV., nemusí být vyloučeno, že objednavatelem tohoto rukopisu byl právě on.

30. - 40. léta 14. století
ff. 2v-3r: sv. Ludmila se zpovídá a připravuje na smrt. Tunna Gomon vyrážejí dveře komnaty a rdousí sv. Ludmilu - Břetislav se svou družinou přijíždí do kláštera ve Schweinfurtu, aby unesl Jitku. Břetislav unáší Jitku a bojuje spolu se svou družinou s klášterními konvrši.