Breviarium Cunegundis de Kolovrat, abbatissae monasterii s. Georgii

Celostránková iluminace Zvěstování P. Marie, v borduře postava jeptišky a erb rodu Kolovratů (stříbrno-červená orlice v modrém poli)

Specifické postavení v kulturním prostředí českých zemích, hlavně v období 14. století zaujímá ženský benediktinský klášter sv. Jiří na Pražském hradu. Jeho knihovna se řadí kvantitativně i kvalitativně k jedněm z největších a svým způsobem i nejvýznamnějších klášterních knihoven v českých zemích v období středověku. Pevná a široká ekonomická základna majetku kláštera i jeho jednotlivých řádových sester umožnila mimo jiné vznik řady luxusních děl, které se staly charakteristickými nositeli významných prvků kulturního a vzdělanostního prostředí českého království v tomto časovém období. V některých případech se však samotný svatojiřský klášter stal propagátorem moderních proudů v českých zemích. Především výjimečná osobnost abatyše Kunhuty, dcery českého krále Václava II., se výrazně podílela na formování kulturního klima prvních dvou desetiletí 14. století (viz unikátní rukopis Tzv. Pasionál abatyše Kunhuty). Tradice i kulturní vliv této abatyše se ve svatojiřském klášteru udržely až do vypuknutí husitských válek. Během tohoto období vznikla celá řada skvostně iluminovaných rukopisů s liturgickým textem. Novinkou pro 14. století se stalo to, že objednavatelkami již nebyly jen významné abatyše, ale i „prosté“ řádové sestry. V  případě sledovaného rukopisu však platí tradiční úzus-rukopis si nechala na objednávku zhotovit jedna ze svatojiřských abatyší, Kunhuta z Kolovrat, někdy po roce 1386. Usuzujeme tak podle drobné postavičky klečící ženské postavy v klasickém donátorském prosebném gestu, doprovázející půvabnou scénu Zvěstování Panny Marie. V nohou jeptišky v černém benediktinském řádovém rouchu a šarlatovém plášti (jedním ze znaků úřadů abatyše) je umístěn erb pánů z Kolovrat (stříbrno-červená orlice v modrém poli), který odkazuje právě na zmíněnou abatyši Kunhutu z Kolovrat. Za povšimnutí jistě stojí i samotné zpodobnění scény Zvěstování. Jednotlivá ušlechtilá gesta rukou, oduševnělé výrazy obličejů i hravě jemné sklady drapérie upomínají na první fázi rozvoje tzv. krásného slohu, který v následujícím období až do vypuknutí husitských válek ovládl celou střední Evropu. A zároveň nám rukopis sám o sobě připomíná kulturně vysoce rozvinuté prostředí dvora českého krále Václava IV. Z okruhu jeho vlivu se sice dochovalo velmi malé množství rukopisů, přesto se na nich plnou měrou projevuje výjimečnost této umělecké epochy.

Autor textu: PhDr. Zdeněk Uhlíř, Oddělení rukopisů a starých tisků NK ČR