Codes Vyssegradensis

Nejznámějším rukopisem pražské Národní knihovny je evangelistář z 11. století nazývaný tradičně Kodex vyšehradský. Vznikl podle všeho v souvislosti s královskou korunovací knížete Vratislava II. (jako král I., korunován 1085). Jeho pořizovatelem byla nejspíš vyšehradská kapitula.
Ve světových knihovnách jsou uloženy ještě další tři reprezentativní rukopisy, které vznikly ve stejné dílně, a mají tedy k pražskému kodexu „příbuzenský vztah“. Všechny jsou to knihy užívané při bohoslužbách k reprezentaci příslušné církevní instituce, evangelistáře a evangeliáře. Při bohoslužbách se totiž četlo z bible. Na každou neděli nebo svátek byl určen jeden úryvek (nazývaný perikopa). Seznamem těchto čtení pro jednotlivé příležitosti je právě náš kodex, který je psán na pergamenu starým latinským písmem, jež má prvky kapitály a unciály. Rukopis obsahuje nejen malované a bohatě zdobené iniciálky, ale také celostránkové iluminace. Obrazová výzdoba znázorňuje mimo jiné: čtyři u pultu píšící evangelisty, kmen Jesse (podle literatury to je jeho vůbec nejstarší vyobrazení), další starozákonní motivy doprovozené leoninskými verši; následuje cyklus výjevů ze života Krista a také několik vyobrazení svatého Václava. Impozantní je celostránkové znázornění mrtvých vstávajících z hrobů. Dříve se mělo za to, že rukopis vznikl v Čechách ve skriptoriu břevnovského kláštera. Dnes platí za obecně přijímanou teorie vzniklá na základě srovnání rukopisu s příbuzným materiálem, která vznik našeho kodexu klade do některého velkého bavorského skriptoria. Nepochybně byl rukopis určen pro české dvorské prostředí. Svědčí o tom nejen jeho výrazně reprezentativní charakter, ale i perikopa „v den korunovace krále“. Při převazbě bylo užito původní zčásti románské a zčásti gotické vazby z doby kolem roku 1200.

Autor textu: PhDr. Zdeněk Uhlíř, Oddělení rukopisů a starých tisků NK ČR