Missale Chotěšoviense

kolem poloviny 14. století,  kánonový list kolem roku 1340

ff. 185v-186r: kánonový list s Ukřižováním, začátek Propria sanctorum

Nejcennější rukopis v knihovně konventu premonstrátek v Chotěšově, jež byla po zrušení kláštera v první vlně josefinských reforem roku 1782 předána do pražské universitní knihovny, představuje takzvaný Chotěšovský misál. Pergamenový latinský kodex, který můžeme na základě písma i textů datovat do doby kolem poloviny 14. století, vznikl snad přímo pro potřebu chotěšovských premonstrátek. Svědčí o tom i úvodní kalendář, kde byla vedle českých světců zapsána také posvěcení klášterních kostelů v Chotěšově a v Teplé. Chotěšovský misál proslavila jeho jediná celostranná iluminace, která ovšem není původní. Pravděpodobně byla totiž vlepena až v 16. století při opravě knihy poškozené zřejmě roku 1420 během drancování kláštera husity; tehdy byl také doplněn ztracený lednový kalendář a kniha získala novou renesanční vazbu. Vlepený kánonový list vytvořil neznámý mistr kolem roku 1340 pravděpodobně v klášteře augustiniánů-kanovníků v Roudnici nad Labem. Monumentální malba, bohužel dosti poškozená líbáním, zobrazuje ukřižovaného Krista mezi Pannou Marií, jež drží roušku se stopami Kristovy krve, a Janem Evangelistou, u paty kříže klečí neznámý donátor v bílém řeholním rouchu s nápisovou páskou s veršem z Lukášova evangelia Deus propicius esto michi peccatori. Slohově má iluminace nejblíže k dílům tzv. roudnické skupiny, mezi nimiž vyniká nástěnná malba Ukřižování v ambitu roudnického kláštera. Snad poprvé tu český malíř dal do rukou Panny Marie roušku se stopami Kristovy krve (tzv. peplum cruentatum), jejíž část byla jako nejvzácnější relikvie uchovávána ve Svatovítském pokladu, a tento ikonografický motiv v české malbě brzy zdomácněl.

Autor textu: PhDr. Zdeněk Uhlíř, Oddělení rukopisů a starých tisků NK ČR