Není pochyb o tom, že protézy končetin by bylo lepší napojit přímo na kostru nositele než je připojit na zbývající pahýl. Při větší nosnosti a odolnosti by nedocházelo k takovému dráždění a namáhání kůže a svalů, jak je tomu doposud a jejich ovladatelnost by byla výrazně lepší. Problém, který se podařilo vyřešit až nyní britským lékařům z University College v Londýně, představovalo veliké riziko infekce v místě, kde by na kost napojená protéza procházela kůží. Při své práci se vědci poučili z jeleních parohů a své titanové protézy zhotovily jednak porézní v místě kontaktu s povrchem těla, jednak se nechali inspirovat i tvarem parohu, který také prochází od kosti skrz kůži ven z těla. Jak studie ukazují, důležité je, aby živá tkáň byla na protézu napojena pomocí vláknité struktury, což právě má zajistit správná porozita protézy. To pak zajistí, aby při běžných pohybech nedošlo k odtržení živé tkáně a k otevření vstupní brány infekce. Očekává se, že nové protézy článků prstů budou běžné během několika roků, protézy končetin pak do pěti let.

tisková zpráva na stránkách University College