Časopis Science otiskl článek  o globálních změnách v horní atmosféře, na  jejichž studiu pracuje mezinárodní tým, vedený RNDr. Jan Laštovičkou, DrSc., z Ústavu fyziky atmosféry AV ČR.  Článek Globální změna v horní atmosféře, který vyvolal zájem mnoha světových médií, uveřejňuje nové výsledky dlouhodobého mezinárodního výzkumu.

Život na Zemi  bezprostředněji ovlivňuje změna klimatu, která probíhá blízko zemského povrchu, než změna probíhající v horní atmosféře. Avšak  historie vývoje ozonové vrstvy Země ukazuje, že změny ve vyšší vrstvě atmosféry mohou mít rovněž svůj význam.  V roce 1989 se objevila předpověď, že zvyšující se  koncentrace skleníkových plynů budou ovlivňovat atmosférické  klima v  nejvyšších vrstvách atmosféry. Od té doby se pečlivě zkoumaly údaje  týkající se horní atmosféry, které by potvrdily důkaz existence dlouhodobých trendů. Jak ukazují výsledky výzkumu zveřejněné v článku v Science, začíná se rýsovat  jejich  souvislý model.

Horní atmosféra se skládá z mezosféry a thermosféry. Ionizovaná část horní atmosféry ionosféra, je ionizovanou složkou těchto dvou oblastí. Thermosféra je operační prostředí pro mnoho družic. Družicové dráhy a životnost satelitů reagují na dlouhodobé trendy v hustotě atmosféry, která se vyskytuje na jejich letové výšce. Změny v ionosféře zase ovlivňují šíření radiových vln, a tudíž i účinnost Globálního pozičního systému (GPS) a jiných navigačních satelitních systémů.

Vědci zveřejnili informace, podle nichž se v průběhu minulých tří desetiletí globální teplota zemského povrchu zvýšila o 0,2 až 0,4°C ve srovnání s poklesem o 5 až 10°C v nižší a střední mezosféře. Rozdíly mezi letními a zimními teplotami  zemského povrchu ve středních zeměpisných šířkách jsou srovnatelné  co do velikosti se sezonní variabilitou a jedenáctiletou variabilitou slunečního cyklu teplot mezosféry ve středních šířkách. Tudíž poměr signál – šum je u těchto trendů  mnohem vyšší v mezosféře než na  zemském povrchu.

Horní atmosféra se ochlazuje a smršťuje v důsledku zvyšujících se koncentrací skleníkových plynů, i když se zde může uplatňovat i podíl změn ozonové vrstvy způsobených lidskou činností a dlouhodobé zvyšování geomagnetické aktivity probíhající  během 20. století. Výsledky ukazují, že hustota thermosféry se snižovala během posledních několika desetiletí o 2 až 3 %  celkového objemu za desetiletí; tyto trendy v hustotě se zvyšují s výškou.  Modelové simulace, které vědci sestavili, rovněž naznačují, že vedle účinků vyplývajících ze zvýšeného množství skleníkových plynů  může na thermosféru působit i vliv dlouhodobých změn ve stratosférickém ozonu a vodních par. Antropogenní emise skleníkových plynů ovlivňují atmosféru téměř ve  všech výškách mezi zemí a kosmickým prostorem a ovlivňují nejenom život na zemském povrchu, ale rovněž  i kosmické technické systémy, na jejichž funkčnost čím dále více  spoléháme.

Kontakt:
RNDr. Jan Laštovička, DrSc., Ústav fyziky atmosféry AV ČR

tel.: 272 764 336; e-mail: jla@ufa.cas.cz


PhDr. Veronika Kratochvílová, Tiskový odbor AV ČR
tel.: 221 403 405, e-mail: vkratochvilova@ssc.cas.cz

zdroj: tisková zpráva AV ČR