ZEMĚPISNÉ ROZŠÍŘENÍ TROPICKÉHO HMYZU V DEŠTNÝCH LESÍCH: JEŠTĚ VĚTŠÍ, NEŽ JSME ČEKALI

Je všeobecně známo, že v tropickém lese žije velmi mnoho druhů hmyzu. Ekologové se ale nemohou shodnout, jak se druhové složení tohoto hmyzu mění od jednoho místa ke druhému, na vzdálenosti desítek až stovek kilometrů. Mnoho druhů totiž stále není odborně popsáno a pojmenováno, takže při studiu zeměpisného rozšíření tropického hmyzu nelze spoléhat na druhové seznamy z jednotlivých lokalit. Výzkum herbivorního hmyzu na ploše 75 tisíc km² nížinného lesa na Papui-Nové Guineji ukázal, že většina druhů hmyzu je schopna napadat několik blízce příbuzných druhů rostlin a úspěšně vyhledávat jejich populace v tropické vegetaci. Výsledkem jsou velké zeměpisné areály tropických druhů hmyzu. Složení hmyzích společenstev se tak příliš nemění ani ve vzdálenosti několika set kilometrů. Mimořádně vysoká lokální (alfa) diverzita hmyzu tropických lesů je tak vyvážena pomalou směnou druhů (beta diverzitou) na větším zeměpisném měřítku. Tyto výsledky se vztahují na nížinné lesy okolo veletoků, což je dnes převažující typ tropických lesů přežívajících na Zemi. Studie je zajímavá i metodicky, neboť zahrnovala expedice do jedněch z nejodlehlejších oblastí planety.

rozšíření tropického hmyzu

Kontakt
prof. RNDr. Vojtěch Novotný, CSc.,
Biologické centrum AV ČR, v. v. i., Entomologický ústav
tel.: 387 775 362, e-mail: novotny@entu.cas.cz

 

PROPOJENÍ NAVIGAČNÍCH HODIN SE SLUNEČNÍM KOMPASEM V MOZKU MOTÝLA MONARCHY STĚHOVAVÉHO

 monarcha stěhovavý

Při každoroční velkolepé migraci ze Severní Ameriky do zimovišť ve středním Mexiku využívá motýl monarcha stěhovavý (Danaus plexipus) k navigaci úhel roviny polarizovaného slunečního světla ve spojení s časově kompenzovaným slunečním kompasem. Ve spolupráci s laboratoří prof. Repperta se nám podařilo identifikovat fotoreceptory v očích monarchy specializované pro detekci polarizovaného světla v UV oblasti. Dále jsme objevili a charakterizovali molekulární nervovou dráhu, která propojuje cirkadiánní biologické hodiny se signální dráhou polarizovaného světla vstupujícího do mozku tohoto migrujícího motýla. Informace z cirkadiánních biologických hodin je vzhledem k neustále se měnící poloze slunce na obloze zcela kritická pro udržování správného směru při migraci motýla, kdy vzdálenost přeletu často přesahuje tisíce kilometrů. Monarcha stěhovavý představuje první organismus, u kterého se tuto unikátní nervovou dráhu podařilo identifikovat. Zprávu o tomto objevu přinesla celá řada světových periodik včetně prestižních časopisů The Scientist a Science.

Kontakt
doc. RNDr. Ivo Šauman, Ph.D.,
Biologické centrum AV ČR, v. v. i., Entomologický ústav
tel.: 387 775 266, e-mail: sauman@entu.cas.cz

 

PROČ JE PALEOREFUGIÁLNÍ ENTOMOFAUNA RAŠELINIŠŤ PRIORITOU OCHRANY PŘÍRODY?

Boreální rašeliniště střední Evropy jsou osídlena specifickými druhy hmyzu, které kromě druhů široce rozšířených (generalistů) zahrnují výhradně rašeliništní druhy (tyrfobionty) a druhy charakteristické (tyrfofilní), které ale mohou kolonizovat i jiné biotopy. Archaická rašeliniště (paleorefugia) jsou mokřady chudé na živiny s dominancí převážně acidofilních rostlin - vytvářejí tak charakteristické biotopové ostrovy na jihu boreální a uvnitř temperátní zóny. Rašeliniště představují reliktní ekosystémy ve vztahu k subarktickým oblastem (biomům), v nichž žijí převážně izolované populace charakteristických chladnomilných druhů. Rašeliništní entomofauna má proto klíčový biogeografický a ekologický význam, její citlivost k ekologickým změnám z ní vytváří nesmírně cenný komplex bioindikátorů. Mezi příklady nejvýznamnějších modelových skupin reliktního hmyzu náleží tyrfobiontní střevlíci a noční motýli, kteří sledují výrazný ekologický gradient mezi okrajem a středem rašeliniště, s výraznou preferencí ke středu biotopu. Stupeň této biotopové preference je taxonomicky specifický a statisticky významný. Tyrfofilní a tyrfoneutrální druhy jsou rozšířeny uvnitř rašeliniště spíše nahodile. Ochrana biodiverzity entomofauny izolovaných rašelinišť závisí na úplném zachování původních ekologických podmínek edafického klimaxu fragilního biotopového ostrova a jeho prostorové struktury.

Kontakt.
doc. Ing. Karel Spitzer, CSc.,
Biologické centrum AV ČR, v. v. i., Entomologický ústav
tel.: 387 775 352, e-mail: spitzer@entu.cas.cz