Rovné příležitosti žen a mužů[1] nejsou v praxi české vědy a výzkumu - jak ukazují např. statistická data (Kraťková, Motyková 2007 a Stöckelová, Linková 2007) - ničím samozřejmým. Také na základě provedených analýz vládních dokumentů a aktivit, které se k vědní politice vztahují, lze konstatovat, že nejde ani o etablovaný veřejně politický problém (Linková 2007; Smetáčková, Linková 2006; Smetáčková, Linková 2004; Tenglerová 2007). NKC-ŽV se snaží svojí činností tuto situaci změnit. Mimo jiné právě tím, že sleduje postoje klíčových aktérek (odborné veřejnosti i institucí vědy a výzkumu), podporuje vznik debat o nových opatřeních a pravidelně monitoruje stav implementace politik rovných příležitostí pro ženy a muže ve vědě.

 

V roce 2005 se uskutečnil pracovní workshop konaný za účasti vědkyň zastávajících vedoucí pozice na vysokých školách a AV ČR a NKC-ŽV uspořádalo mezinárodní konferenci Cesty labyrintem: proč je stále tak málo žen ve vědě (dále jen konference). Z příspěvků přednášejících, následujících diskusí a příkladů dobré praxe ze zahraničí pak vyplynuly doporučení a návrhy[2] určené jednotlivým institucím české vědy a výzkumu.[3] Ty byly požádány o vyjádření se k možnosti jejich implementace a informování o jakýchkoli dalších probíhajících nebo plánovaných aktivitách podporujících rovné příležitosti vědkyň a vědců. Následující text je analýzou současné situace v této oblasti a vychází jednak z reakcí institucí na tyto návrhy a jednak z analýzy dostupných dokumentů, které tematizují postavení vědkyň. V první části se zaměřím na to, jakým způsobem jsou implementována opatření podporující rovné příležitosti vědců a vědkyň v ČR, dále se zamyslím nad charakterem návrhů vzešlých z konference a na závěr nastíním, jak se hodlá NKC-ŽV na rozvoji rovných příležitostí vědkyň a vědců podílet a co v této souvislosti plánuje.

 

K jakým změnám tedy od konání konference v roce 2005 došlo? Na základě provedeného monitoringu lze za poslední dva roky konstatovat v určitých oblastech nepochybné zlepšení, jinde ale stále přetrvávají rezervy. Cílem NKC-ŽV je podpora diskuse nad opatřeními zlepšujícími postavení (nejen) žen v české vědě a výzkumu, ale také jejich přijímání a implementace. Mým cílem je na jedné straně poskytnout kritické zhodnocení současného stavu, na straně druhé ocenit kroky, které instituce dosud učinily a vyzvat je k pokračování nastoupené cesty.

Implementace opatření na institucionální úrovni

Rodičovství v terciárním vzdělávání a grantových systémech

Opatření, která odstraňují znevýhodnění jak studujících, tak vědkyň a vědců na základě čerpání mateřské a/nebo rodičovské dovolené, byla na úrovni terciárního vzdělávání i grantových systémů institucemi přijata až na výjimky vcelku pozitivně.

 

Z provedeného monitoringu vyplývá, že řada univerzit a vysokých škol umožňuje přerušit doktorské studium specificky z důvodu rodičovství. Kromě toho může tedy studující rodička nebo rodič čerpat v plné míře i klasické přerušení studia, pro něž není nutné udávat konkrétní důvod.[4] Tendence zaujmout takový postoj mezi univerzitami a vysokými školami postupně sílí. Zároveň je nutné dodat, že zdaleka ne všechny tuto možnost ve svých řádech doktorského studia mají nebo s jejím zavedením do budoucna počítají. Řada z nich umožňuje rodičkám a rodičům využít pouze klasické formy přerušení, které je sice vyňato z celkové délky studia, ale znevýhodňuje studující rodičky a rodiče oproti jejich bezdětným kolegyním a kolegům. Závažné okolnosti pro přerušení studia mohou nastat stejně u bezdětných studujících, jako u mladých rodiček a rodičů. Ti ovšem v takovém případě již na přerušení studia nárok nemají, neboť je využili pro čerpání mateřské a/nebo rodičovské dovolené. Ještě složitější je situace studujících rodiček a rodičů v případech, kdy je pevně stanovena hranice pro dokončení doktorského studia na sedm let, a to bez ohledu na skutečnost, zda bylo klasické formy přerušení studia reálně využito nebo nikoli. Podobný přístup je však již relativně vzácný a celkově převažují spíše první dva uvedené postoje.

 

Se situací studujících rodiček a rodičů souvisí i debata, která se vede v rámci Rady vysokých škol (RVŠ) o možnosti zrušení hranice dvaceti šesti let pro udílení sociálních výhod studentkám a studentům.[5] Ztráta studentských výhod vázaná na takto pevně stanovený věk nejenže diskriminuje všechny osoby, které se pro studium rozhodly v pozdějším věku, postihuje také ty studující, které nebo kteří nastoupí mateřskou a/nebo rodičovskou dovolenou v nižším věku, než je dvacet šest let. Přerušení studia znamená automaticky ztrátu statutu studenta/studentky, a tedy ztrátu studentských výhod, zároveň těmto rodičům utíkají roky, po které by jako studentky a studenti tyto výhody mohli čerpat. RVŠ, stejně jako MŠMT, zaujímají k řešení tohoto problému shodně pozitivní postoj, doufejme tedy, že v budoucnu lze očekávat nějaké konkrétní kroky.

 

K posunům došlo i v grantových řádech Grantové agentury AV ČR (GA AV ČR) a Grantové agentury ČR (GA ČR). Jedním z jejich dosavadních nedostatků byla - a v některých případech stále je - pevně stanovená věková hranice pro juniorské nebo postdoktorské badatelské projekty. Ta činila třicet pět let a velmi podstatně snižovala možnosti profesionálního růstu všech, kdo se rozhodli pro rodičovství a na nějakou dobu z oboru odešli.

 

GA AV ČR od roku 2006 v pravidlech juniorských projektů s takovými vědkyněmi a vědci počítá a ke zmíněné věkové hranici připočítává dva roky za každé dítě, pokud se žadatelka nebo žadatel o grant vrací na pracoviště z rodičovské dovolené. Navíc je v případě úspěšného získání grantu umožněn odklad zahájení jeho řešení až o devět měsíců.[6] Jedná se nepochybně o velmi pozitivní krok vpřed, zároveň jde ale především o podporu motivace k návratu k vědecké činnosti, nikoli o zohlednění snížené možnosti profesního růstu při péči o potomstvo. Daná výjimka se totiž nevztahuje na ty, kdo jsou již po nějakou dobu (delší či kratší) po rodičovské zpět v pracovní činnosti.

 

Pro postdoktorské projekty podané u GA ČR platí pětatřicetiletá hranice, která je zvýšena o délku mateřské dovolené. K pětatřiceti rokům je tedy dovoleno připočíst dvacet osm týdnů (v případě vícerčat maximálně třicet sedm týdnů). O tuto dobu se tedy prodlužuje jak věkový limit pro možnost zúčastnit se soutěže na financování postdoktorských projektů, tak také maximální doba od ukončení doktorského studia. Tento posun však není zdaleka dostatečný. Grantový řád totiž předpokládá neproblematické vyřešení péče o malé dítě v době, kdy je dostupnost služeb tristní jakz hlediska volných kapacit a řídké sítě zařízení, tak často také z hlediska finanční situace mladých rodin. Za žadatelkou (ve výjimečných případech žadatelem) o grant se předpokládá další osoba, která se bezprostředně po uplynutí půl roku ujme péče o dítě. Doba po ukončení půlroční lhůty je i v případě čerpání rodičovské dovolené automaticky posuzována jako čas, kdy má člověk stejné příležitosti k rozvíjení kariéry jako jeho kolegyně a kolegové se staršími dětmi nebo bez dětí. Zohlednění mateřské dovolené by mělo být věcí samozřejmou, ale není z hlediska znevýhodnění rodičů dostačující.

 

Změna k lepšímu nastane u projektů, které mají být zahájeny v příštím roce. V Zadávací dokumentaci pro soutěže ve výzkumu a vývoji na rok 2008,[7] se vedle mateřské dovolené jako situace umožňující prodloužení stanovených limitů pro podání přihlášky konečně objevuje i dovolená rodičovská. Zároveň dochází k další pozitivní změně: padá i věková hranice třiceti pěti let. Nyní bude kritériem pro účastnice a účastníky soutěže doba od ukončení doktorátu - stanovená na čtyři roky -, s možností připočtení délky mateřské a/nebo rodičovské dovolené. Znamená to nejen odstranění diskriminace rodiček a rodičů, ale i zrušení věkové diskriminace všech žadatelek a žadatelů o postdoktorský grant.

 

Méně pozitivně ale vyznívá stejná Zadávací dokumentace v případě pravidel pro doktorské projekty. Zde nadále zůstává v platnosti třicetiletý věkový limit pro uchazečky a uchazeče, s poněkud neurčitou douškou, že „ve zdůvodněných případech může být tato věková hranice překročena."[8] Jak se řeší případné nastoupení rodičovské a/nebo mateřské dovolené, se čtenářka a čtenář nedozví. Grantový řád zřejmě v tomto věku s rodičovstvím členů a členek doktorských týmů nepočítá.

 

Jako daleko problematičtější se ukázal požadavek přerušit a následně prodloužit řešení grantového projektu v případě čerpání mateřské a/nebo rodičovské dovolené řešitelky nebo řešitele. Ani jedna z grantových agentur nezavedla žádná systémová opatření, která by tuto situaci řešila. Na základě poskytnuté informace přistupuje GA ČR k jednotlivým případům individuálně. Například bylo umožněno nové podání žádosti o postdoktorský projekt vědkyni, která před několika lety z důvodu nastávajícího mateřství jiný postdoktorský projekt předčasně ukončila.[9] Takové kroky jsou nepochybně pozitivní. Nevýhoda individuálního oproti systémovému řešení spočívá v nemožnosti předem informovat o jeho konkrétní formě. Z toho plynoucí nejistota nebo neznalost nabízené možnosti pak může vést - a pravděpodobně povede - k tomu, že tuto nabídku využije jen mizivé procento z těch, kdo jsou cílovou skupinou.

 

Akademická rada AV ČR se těmito otázkami měla podle informací předsedy AV ČR prof. RNDr. Václava Pačese, DrSc., v roce 2006 zabývat,[10] dostupné záznamy z jednání tomu, že se tak stalo, ale nenasvědčují.[11]

 

Obecně lze konstatovat, že grantové agentury a řada vysokých škol vyšla pozitivním směrem vstříc zejména v opatřeních týkajících se čerpání mateřské a/nebo rodičovské dovolené, resp. jejího čerpání v případě mladých vědeckých pracovnic a pracovníků. Opatření jsou formulována vždy genderově korektně, tzn. platí jak pro vědkyně, tak pro vědce. Z hlediska reálného dopadu budou ulehčovat situaci převážně mladým vědkyním-rodičkám. To je nepochybně slibný začátek, jsou zde však i další znevýhodněné skupiny. Opatření, která by podpořila rodičky a rodiče (reálně pravděpodobně opět více vědkyně-rodičky, ovšem tentokrát bez ohledu na věk) - přerušení řešení a prodloužení grantu, stejně jako systémové řešení harmonizace vědecké kariéry a rodinných povinností - zatím zůstávají bez odezvy. Je také zvláštní, že GA ČR v postdoktorských projektech mateřskou a rodičovskou dovolenou explicitně tematizuje a umožňuje o její délku prodloužení doby od ukončení doktorského studia, v pravidlech doktorských projektů ale platí pevně stanovených třicet let s nejasně vyjádřenou možností výjimky. GA ČR tak - i když velmi nepřímo, neboť absolvování postdoktorského projektu nepředpokládá participaci na projektu doktorském - určuje věk, kdy mají mít vědci a vědkyně potomky.

 

Vyrovnávací opatření pro vědkyně[12]

Z hlediska kvalitativního zviditelnění práce vědkyň a motivace mladých pracovnic ve výzkumu je pozitivním příkladem iniciativa soukromého zahraničního subjektu: Stipendium L'ORÉAL Česká republika pro ženy ve vědě.[13] Ve spolupráci s AV ČR uděluje společnost L´OREAL roční stipendia vědeckým pracovnicím na podporu realizace jejich vědeckého výzkumu v oblasti živých a/nebo materiálních věd. Výzkum má probíhat na území České republiky, žadatelky musejí mít alespoň doktorát nebo postgraduální titul a zároveň být ve věku do třiceti pěti let. Cílem stipendia L´OREAL je zviditelnění kvalitní práce mladých vědkyň, jejich motivování k další výzkumné činnosti, ale i poskytnutí vzorů všem, kdo o podobné kariéře uvažují, zejména však studentkám. Tím, že je udělení stipendia medializováno, napomáhá podstatně při bourání stereotypního pojetí vědy jako mužské disciplíny. Na druhou stranu zvolený styl propagace reprodukuje stereotyp jiný - ten o samozřejmosti spojení žena - krása - kosmetika, když vítězky prezentuje jako krásné bytosti v bílých pláštích. Vzhledem ke komerčním zájmům subjektu tato strategie ale nemůže překvapit. I přesto, jedná se o první vlaštovku, která má být v brzké době následována další cenou zviditelňující práci vědkyň. NKC-ŽV v současné době na základě poptávky MŠMT připravuje podklady pro udílení ceny pro vědkyně za celoživotní přínos. Cílem je především ocenění jejich vědecké práce včetně podílu na rozvoji oboru, pedagogické činnosti a vedení diplomových a disertačních prací. Určena je tedy především vědkyním, které již delší dobu působí v oblasti vědy a vzdělávání, dosahují úspěchů a jejich práce je významná na mnoha úrovních. Cena by měla být udělována jednou za rok vždy pro jeden obor.

 

Další z požadavků představených na konferenci se týkal podpory projektů, jejichž cílem má být zvýšení počtu žen studujících a pracujících v technických a přírodovědných oborech. Prostor pro podporu těchto projektů vytvořilo MŠMT prostřednictvím Národního programu pro výzkum II (NPV II).[14] Výzkumná a vědecká pracoviště ale o financování takových projektů neprojevila téměř žádný zájem a jejich výskyt byl zcela minimální: podány byly dva, pouze jeden dosáhl udělení finančních prostředků.[15] Programy vypsané v rámci NPV II mají váhu doporučení a vývoj navrhovaných projektů musí realizovat vědecká pracoviště a vysoké školy. Výsledky NPV II ukazují, že z hlediska tvorby výzkumu jsou zde pro cílovou skupinu jiná, atraktivnější témata, snad chybí institucím motivace k řešení těchto problémů, možná je to dáno i nízkou informovaností, čerpáním prostředků z jiných zdrojů nebo potřebou zapojit i komerční sféru. Odpovědi na tyto otázky budou součástí dalšího zkoumání.

 

Prosazování vyššího zastoupení žen v rozhodovacích pozicích ve strukturách vysokých škol, vědy a výzkumu zůstalo v rovině konkrétních kroků u institucí naprosto bez odezvy. V roce 2006 zástupci a zástupkyně institucí nanejvýš konstatovali souhlas s neuspokojivým stavem,[16] jeho řešení však odkládali do budoucnosti.[17] V reakcích zástupců institucí v roce 2007 je patrný příklon k odmítnutí tematizace nízkého zastoupení žen ve vedoucích orgánech vůbec jako problému, který by měl být řešen, natož nějak systémově.[18] Prosazení žen v rámci mocenských struktur vytvořených a okupovaných muži je běh na dlouhou trať a předpokládá zejména politickou vůli těch mužů, kteří jsou u moci. Ta dnes ale bohužel chybí a nějaké systémové řešení nízkého zastoupení žen v rozhodovacích pozicích vědy a výzkumu je tedy zřejmě v nedohlednu. Potřeba dostatečného podílu na rozhodování (a to nejen v případě institucí vědy a výzkumu) vychází ze základních principů demokracie, proto se nelze dlouhodobě s tímto stavem smířit.

 

Je otázka, zda instituce neakceptovaly návrhy týkající se mateřské a/nebo rodičovské dovolené, protože byly jasně vyjádřené, naopak ty více neurčité - jako prosazování vyššího zastoupení žen v rozhodovacích pozicích vědy a výzkumu - přijaty a/nebo řešeny nebyly. Důvodem mohlo být i to, že zdůrazňovaly cíl a nespecifikovaly konkrétní cestu k němu. Na druhé straně jsou to ale právě instituce, jež se mají iniciativně tvorbou politik zabývat a nikoli čekat na to, až jim konkrétní forma opatření „spadne z nebe" a ony ji budou moci ratifikovat. Výsledný pokrok je pravděpodobně průnikem snadné implementovatelnosti, která nevyžaduje žádné hlubší změny, a akceptací určitého stavu jako problematického a nežádoucího.

 

Opatření, která se zaměřují na vyrovnávání postavení vědkyň, jsou zatím pro instituce vědy a výzkumu nepřijatelná. Přitom bez nich není možné dosáhnout skutečně rovných příležitostí pro vědkyně a vědce. Pokrok je patrný u některých opatření týkajících se rodičovství a i z hlediska podpory vědkyň jako vzorů se zde pomalu rýsuje jistý pokrok. Půjde však o symbolické ocenění již vykonané práce, nikoli také o podporu dalších neméně talentovaných vědkyň v jejich současné práci a kariéře. Chybí snaha přerušit stereotypy a podpořit konkrétním způsobem ženy v získávání rozhodovacích pozic ve vědě nebo participaci žen v technických oborech, chybí opatření podporující vědkyně v jakékoli fázi jejich vědecké činnosti. Z provedeného monitoringu také vyplývá, že instituce zatím nezavedly - kromě oněch konferenčních - žádná další opatření pro zlepšení postavení českých vědkyň. Výjimkou je možnost odložení počátku řešení grantu u juniorských projektů u GA AV ČR, chystaná cena pro vědkyně za jejich přínos.

 

Reflexe návrhů politik rovných příležitostí pro vědkyně a vědce

Vedle reflexe přístupu vědních a vzdělávacích institucí je nepochybně na místě i kritický postoj k samotným návrhům opatření, na něž měly instituce reagovat. O problematickém rozměru reprezentace (NKC-ŽV jako zástupkyně žen ve vědě) se ve svém článku zmiňuje Marcela Linková (Linková 2007), další rovinu představuje také samotný proces dosahování konsensu nad návrhy politik a jejich formou.[19] Na jednu stranu stojí nutnost tyto aspekty brát v potaz, na straně druhé stojí potřeba jednotného stanoviska, jež je nutné při vyjednávání s institucemi, nebo snaha posunout debaty a postoje jejich účastnic a účastníků směrem k větší míře jejich zapojení do řešení této tématiky. Vyvstávají také otázky, zda prosazovat - a jak - či neprosazovat opatření, která v současné době nejsou průchozí, ve spojení s možností ztráty vyjednávací pozice NKC-ŽV.[20] Bytostným cílem činnosti NKC-ŽV je samozřejmě změny podporovat, nikoli čekat, až nastane žádoucí stav sám od sebe a ten jen konstatovat, nutná je tedy cesta citlivého vyjednávání a vyvažování.

 

Návrhy vzešlé z konference, jejichž cílem má být podpora žen ve vědě a výzkumu, se převážně týkaly rodičovství. Při explicitním zaměření na rodičovství je implicitně jasné, že budou mít pozitivní dopad zejména na vědkyně-rodičky. Tím se zároveň potvrzuje stereotyp o spojení ženy, mateřství a péče o dítě. Otcové zůstávají tak trochu mimo, jsou sice obecně zahrnuti do skupiny rodiček a rodičů, mají tak možnost aktivně o dítě pečovat, nejsou ale v této činnosti nijak konkrétně podporováni a snad i proto této možnosti příliš nevyužívají. Z hlediska slaďování soukromého a profesního života jde tedy zatím o odstranění některých bariér pro rodičky a rodiče, resp. spíše rodičky. Výsledkem implementace takových návrhů ale je to, že vědkyně-rodičky dostávají možnost žít genderově maskulinní vědeckou kariéru a instituce nemusejí zavádět jakékoli systémové a hlubší změny. Na druhou stranu je třeba dodat, že tato opatření byla a jsou implementována nejsnadněji a že vycházejí z výše tematizovaných debat vědkyň a jejich potřeb,[21] tak jak je tematizovala konference, a že tato skupina čelí nadále celé řadě dalších diskriminujících a/nebo omezujících pravidel, kterým zatím nebyla věnována dostatečná pozornost a které je nutné odstranit. Ideologicky je zde však stále cítit spíše ekonomický apel na zvýšení (nejlépe plné) zaměstnanosti, který je pro instituce lépe akceptovatelný, než požadavek demokratického rozměru politik rovných příležitostí, do něhož patří nepochybně i další skupiny než jen rodičky a rodiče.

 

Návrhy opatření, které byly předloženy institucím, spojují rodičovství s určitou věkovou kategorií.[22] Děje se tak bez ohledu na reálný a stále sílící trend mít děti v pozdějším věku. Z hlediska pozitivních kroků zaměřených na rodičky a rodiče pracující ve vědě tak z cílové skupiny vypadávají ti věkově starší (viz nepřijatelnost možnosti přerušit nebo prodloužit grant). Rodičovství je přitom specifickou životní fází, která na věku osoby už tolik nezávisí, rozhodně ne tolik jako dříve (pokrok v medicíně, výživa, možnosti adopce). Opatření tak v podstatě kopírují a zároveň reprodukují stereotyp o rodinách s věkově mladými rodičkami a rodiči. I lidé, kteří se pro rodičovství rozhodnou později, potřebují podporu, nemluvě o těch, jejichž děti jsou o něco odrostlejší. Tyto skupiny by rozhodně neměly zůstávat stranou zájmu.

 

Konference tematizovala možná opatření, na něž instituce reagovaly nebo je ponechaly stranou. Návrhy nebyly vyčerpávající - a ani nemohly být - a neznamená to, že představují jediné možné nebo vhodné řešení. Konference také netematizovala řadu dalších oblastí, na něž je potřeba se při snaze o prosazení rovných příležitostí pro ženy a muže ve vědě zaměřit (např. odměňování vědkyní a vědců, otázky spojené s měřením excelence, podpora vědců-rodičů apod.). V souvislosti s plánovaným setkáním s představitelkami a představiteli institucí vědy a výzkumu, jež se uskuteční v listopadu 2007, by v tomto smyslu mělo dojít k dalšímu posunu.

 

Na závěr

Prosazování rovných příležitostí vědkyň a vědců je proces, v němž je ČR na počátku. Pozitivní postoj k navrženým opatřením prokázaly zejména grantové agentury, před nimi, ale i před ostatními institucemi, však zůstávají další oblasti a výzvy, které byly dosud opomíjeny nebo které dosud nebyly jako problémové artikulovány. Instituce nyní více počítají s rodičovskými povinnostmi studujících, i vědkyň a vědců, ty ale absolvováním mateřské a/nebo rodičovské dovolené rozhodně nekončí, zde ale z hlediska institucionálních organizačních pravidel nastává tíživé ticho. Příkladů řešení kombinování rodičovství a pracovní činnosti je celá řada, ne všechny jsou pro konkrétní oblast vědy vhodné, pokud je vůle, vždy se ale najdou takové, které vhodné jsou.

 

Z uvedeného také mimo jiné vyplývá, že věk hraje stále velkou roli pro možnost rozvíjet kariéru ve vědě. I když se pomalu začíná situace měnit (viz snaha o zrušení hranice dvaceti šesti let, zrušení věkové hranice třiceti pěti let pro postdoktorské projekty u GA ČR), stále zde existuje řada omezení (třicet let pro doktorské týmy u GA ČR, třicet pět let pro řešitele juniorských grantů a třicet osm let pro jejich kolegy a kolegyně v týmu u GA AV ČR). Soutěže o doktorské nebo juniorské granty se nemůže řada zájemkyní a zájemců zúčastnit z důvodu takto přísně stanovených kritérií. Proč by ale nemohl být řešitelem juniorského a/nebo doktorského projektu nebo týmu člověk starší? Důvodem takových nastavení, zdá se, není ani tak výše zkušeností v daném oboru a snaha o další růst, ale prostě biologická determinanta věku. Je to ale ještě dnes legitimní? Současné nastavení vědecké dráhy stále předpokládá nepřerušenou celoživotní pouť jedním oborem lidské činnosti. Můžeme se ptát, zda je takový přístup do budoucna udržitelný. Mám za to, že nikoliv a takto nastavená kritéria by měla být změněna, protože není důvod proč omezit zahájení vědecké dráhy věkem. Dochází ke ztrátám talentů a jejich potenciálu nejen u těch, kdo se pro vědu rozhodnou v pozdějším věku, ale i u všech, kdo z jakéhokoli důvodu (včetně rodičovství) vědeckou dráhu načas opouští. Místo věkové hranice by bylo možné omezit čerpání zdrojů z těchto grantových programů například počtem podaných žádostí, získaných projektů nebo délkou studia konkrétního oboru.

 

Specifická podpora vědkyň je oblast s velkými rezervami. Zatím se instituce omezují spíše na symbolické ocenění již vykonané práce (např. plánované ocenění za přínos vědě). Jakkoli je toto opatření potřebné a důležité pro tvorbu vzorů, zviditelnění vědkyň a jejich zásluh, stejně důležitá by měla být podpora vědkyň v jejich současné práci a kariérním postupu. Zajímavým aktérem by se přitom mohl stát například i komerční sektor.

 

Z hlediska dalších posunů je nutné neustále reflektovat nejen stav implementace politik rovných příležitostí žen a mužů ve vědě, ale i samotné návrhy a jejich možné negativní nebo vedlejší dopady. Otázka případných zdůraznění, reartikulací a/nebo nastolování nových návrhů musí zůstat stále otevřená. NKC-ŽV se v nejbližší době pokusí získat další informace o vývoji situace opatření podporujících rovné příležitosti vědkyň a vědců a bude iniciovat setkání se zástupkyněmi a zástupci těchto institucí a také vědkyněmi a vědci, na základě něhož k takovému posunu nepochybně dojde.

 

 

Literatura

Bobek, M., Boučková, P., Kühn, Z. (eds.). 2007. Rovnost a diskriminace. C. H. Beck: Praha, s. 20.

GA AV ČR: Grantový řád. Dostupné na: http://www.gaav.cz/granty_typy.php.

GA ČR: Zadávací dokumentace pro veřejné soutěže vyhlášené v roce 2007. Dostupné na http://pala.gacr.cas.cz/wordpress/?cat=6.

Kraťová, D., Motyková, J. 2007. „Statistický přehled: ženy v terciárním školství v České republice". In: Trans/formace: gender, věda a společnost. Linková, M. (ed.). SOÚ AV ČR: Praha, s. 34-39.

Linková, M. 2007. „Ženy ve vědě po roce 1989: český aktivismus a evropské debaty". In: Trans/formace: gender, věda a společnost. Linková, M. (ed.). SOÚ AV ČR: Praha, s. 26-30.

Nussbaum, M. C. 2000. Women and Human Development. The Capabilities Approach. Cambridge University Press.

MŠMT: Národní program výzkumu. Dostupné na: http://www.msmt.cz/vyzkum/narodni-program-vyzkumu-npv-ii.

NKC-ŽV: Návrhy opatření vyplývající z doporučení konference Cesty labyrintem: proč je stále tak málo žen ve vědě. Dostupné na: http://www.cec-wys.org/prilohy/c22b9569/opatreni_final.pdf.

Písemná reakce předsedy AV ČR prof. RNDr. Václava Pačese, DrSc., na Návrhy opatření vyplývající z doporučení konference Cesty labyrintem: proč je tak stále málo žen ve vědě, ze dne 27. 1. 2006.

Písemná reakce předsedy GA ČR prof. MUDr. Josefa Syky, DrSc., na druhé kolo dopisů s návrhy opatření vyplývající z doporučení konference Cesty labyrintem: proč je tak stále málo žen ve vědě, ze dne 13. 8. 2007.

Písemná reakce předsedy GA ČR prof. MUDr. Josefa Syky, DrSc., na Návrhy opatření vyplývající z doporučení konference Cesty labyrintem: proč je tak stále málo žen ve vědě, ze dne 21. 2. 2006.

Písemná reakce prorektorky pro vědu a výzkum VŠCHT prof. Ing. Jitky Moravcové, CSc., na Návrhy opatření vyplývající z doporučení konference Cesty labyrintem: proč je tak stále málo žen ve vědě, ze dne 4. 5. 2006.

Smetáčková, I., Linková, M. 2004. „Rovnost žen a mužů v rezortu MŠMT včetně problematiky vědy a výzkumu". In: Stínová zpráva v oblasti rovného zacházení a rovných příležitostí žen a mužů. Pavlík, P. (ed.). Gender Studies: Praha, s. 81-99.

Smetáčková, I., Linková, M. 2006. „Rovnost žen a mužů v rezortu MŠMT včetně problematiky vědy a výzkumu". In: Stínová zpráva v oblasti rovného zacházení a rovných příležitostí žen a mužů. Pavlík, P. (ed.). Open Society Fund Praha, s. 110-123.

Stöckelová, T., Linková, M. 2007. „Statistický přehled: financování výzkumu a vývoje a ženy v AV ČR". In: Trans/formace: gender, věda a společnost. Linková, M. (ed.). SOÚ AV ČR: Praha, s. 40-45.

Tenglerová, H. 2007. „Aktéři vědní politiky a jejich postoj k závěrům a doporučením vzešlým z konference „Cesty labyrintem: Proč je stále tak málo žen ve vědě". In: Cesty labyrintem: Propojování a oddělování soukromého a pracovního života. Šaldová, K. (ed.). SOÚ AV ČR: Praha, s. 26-41.

Zápis z jednání Rady vysokých škol ze dne 22. února 2007. Dostupné na: http://www.radavs.cz/prilohy/4szazn.doc

 

 


[1] Rovné příležitosti žen a mužů chápu jako absenci bariér a „vědomí otevřených dveří" pro ženy a muže (při vědomí, že se použitím těchto kategorií dopouštím zjednodušení). Cestu k nim představuje nejen odbourávání těchto bariér, ale i cílená podpora znevýhodňovaných skupin (empowerment) a snaha o proměnu kulturních hodnot směrem k akceptaci jinakosti a zmenšení sociálních a institucionálních tlaků vyvíjených na osoby na základě jejich genderu.

[2] Návrhy opatření vyplývající z doporučení konference Cesty labyrintem: proč je stále tak málo žen ve vědě, jsou dostupné na http://www.cec-wys.org/prilohy/c22b9569/opatreni_final.pdf, stránka navštívena 16. 8. 2007.

[3] Rada pro výzkum a vývoj (RvaV), Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT), Akademie věd České republiky (AV ČR), Grantová agentura České republiky (GA ČR) a vysoké školy univerzitního i neuniverzitního typu.

[4] Institucemi, které mají takové opatření ve svých řádech doktorského studia, jsou například Masarykova univerzita, Vysoká škola chemicko-technologická, Policejní akademie České republiky nebo Janáčkova akademie muzických umění.

[5] Viz zápis z jednání Rady vysokých škol ze dne 22. února 2007. Dostupné na: http://www.radavs.cz/prilohy/4szazn.doc, stránka navštívena 25. 7. 2007.

[6] Grantový řád GA AV ČR. Dostupné na: http://www.gaav.cz/granty_typy.php.

[7] Zadávací dokumentace pro veřejné soutěže vyhlášené v roce 2007. Dostupné na: http://pala.gacr.cas.cz/wordpress/?cat=6, stránka navštívena 8. 8. 2007.

[8] Tamtéž.

[9] Písemná reakce předsedy GA ČR prof. MUDr. Josefa Syky, DrSc., na druhé kolo dopisů s návrhy opatření vyplývajícími z doporučení konference Cesty labyrintem: proč je tak stále málo žen ve vědě, ze dne 13. 8. 2007.

[10] Písemná reakce předsedy AV ČR prof. RNDr. Václava Pačese, DrSc., na Návrhy opatření vyplývající z doporučení konference Cesty labyrintem: proč je tak stále málo žen ve vědě, ze dne 27. 1. 2006.

[11] Usnesení ze zasedání Akademické rady AV ČR. Dostupné na: http://www.avcr.cz/int/vestniky.html#Rok%202006, stránka navštívena 17. 8. 2007. O situaci žen ve vědě naopak jednala Vědecká rada AV ČR na počátku roku 2007 (viz http://www.avcr.cz/ostatni.php?m=3&ID=344), konkrétní obsahové informace však nejsou dostupné.

[12] Vyrovnávací opatření je aktivní činnost ve prospěch dosud znevýhodněné skupiny osob (viz Bobek, Boučková, Kühn 2007).

[13] Stránky Stipendia L'ORÉAL Česká republika pro ženy ve vědě http://www.prozenyvevede.cz/zadosti-o-stipendium.php, stránka navštívena 16. 8. 2007.

[14] MŠMT: Národní program výzkumu. Dostupné na: http://www.msmt.cz/vyzkum/narodni-program-vyzkumu-npv-ii.

[15] Konkrétně se jednalo o projekty „Zvýšení míry integrace mladých začínajících pracovníků, zejména žen, do výzkumu v oblasti komplexní ochrany životního prostředí" Vysoké školy báňské - Technické univerzity Ostrava a projekt výzkumu „Vytvoření příležitostí pro zvýšení počtu žen v doktorském studiu technických oborů" ČVUT Praha. První z nich účelové podpory dosáhl viz výsledky NPV II, zejména tabulka výsledků 2 E. Dostupné na: http://www.msmt.cz/vyzkum/narodni-program-vyzkumu-npv-ii-programy-2b-2c-2d-2e, stránka navštívena 16. 8. 2007.

[16] Písemná reakce prorektorky pro vědu a výzkum VŠCHT prof. Ing. Jitky Moravcové, CSc. na Návrhy opatření vyplývající z doporučení konference Cesty labyrintem: proč je tak stále málo žen ve vědě, ze dne 4. 5. 2006.

[17] Písemná reakce předsedy AV ČR prof. RNDr. Václava Pačese, DrSc., na Návrhy opatření vyplývající z doporučení konference Cesty labyrintem: proč je tak stále málo žen ve vědě, ze dne 27. 1. 2006.

Písemná reakce předsedy GA ČR prof. MUDr. Josefa Syky, DrSc., na Návrhy opatření vyplývající z doporučení konference Cesty labyrintem: proč je tak stále málo žen ve vědě, ze dne 21. 2. 2006.

[18] Písemná reakce předsedy GA ČR prof. MUDr. Josefa Syky, DrSc.,. na druhé kolo dopisů s návrhy opatření vyplývající z doporučení konference Cesty labyrintem: proč je tak stále málo žen ve vědě, ze dne 13. 8. 2007 a Písemná reakce předsedy AV ČR prof. RNDr. Václava Pačese, DrSc., na druhé kolo dopisů s návrhy opatření vyplývající z doporučení konference Cesty labyrintem: proč je tak stále málo žen ve vědě, ze dne 10. 8. 2007.

[19] Konference Cesty labyrintem: proč je stale tak málo žen ve vědě jsem se osobně nezúčastnila, a proto nemohu tuto linii více rozvíjet, nicméně její tematizaci považuji i pro budoucí práci NKC-ŽV za velmi důležitou. Zůstávají zde otázky typu: kdo mluvil a byl vyslyšen, kdo naopak ne a proč nebo jakým způsobem se došlo ke vzniku konkrétních návrhů atd. K problematičnosti konsensu a mocensky odlišných vyjednávacích pozicí např. Nussbaum 2000.

[20] Například zmiňované vyrovnávací opatření pro ženy v rozhodovacích pozicích nebo vyrovnávací opatření pro aktivně pečující otce.

[21] Při vědomí jistého zjednodušení.

[22] Viz grantová schémata nebo rodičovství během terciárního studia.