Přehled změn ve vysokém školství České republiky po roce 1989

České vysoké školství se jako systém dotvářelo a vnitřně se rozvíjelo až v samostatném Československu. V roce 1936 studovalo v českých zemích na 12 vysokých školách se 49 fakultami, na kterých působilo 1 469 profesorů a 2 052 dalších pedagogických pracovníků, 24 810 studentů (Šebková, Závada 1998). Rozvoj vysokého školství v následujících letech zásadně ovlivnila německá okupace. To se však již v prvních poválečných dnech začínalo obnovovat, ale jeho nadějný vývoj byl záhy přibrzděn. V roce 1950 vstoupil v platnost nový vysokoškolský zákon, jenž v oblasti československého terciárního školství odstranil korporativistické a autonomní prvky pocházející z druhé poloviny 19. století a zcela podřídil vysoké školy státnímu řízení a dohledu. Tato právní norma pak určila základní podobu našeho vysokého školství až do roku 1990. Současně začaly státní i politické orgány vytvářet četné koncepce se snahou změnit organizační podobu československých vysokých škol. Uvažovalo se například o zřízení samostatných lékařských vysokých škol. V roce 1953 byly zrušeny pedagogické fakulty a nahrazeny samostatnými vysokými a vyššími pedagogickými školami. Nově zřízená síť vyšších pedagogických škol odpovídala předcházejícímu rozmístění pedagogických fakult. Vysoké školy pedagogické vychovávaly učitele devátého až jedenáctého ročníku jedenáctiletých středních škol a učitele pedagogických a odborných škol. Vysokoškolský zákon z roku 1966 obnovoval alespoň částečně akademická práva a tradice. Upevnění normalizačních přístupů utvrdil zákon o vysokých školách z dubna 1980, kterým bylo obnoveno přímé centrální řízení a vysoké školy byly zbaveny možnosti samosprávy (Šebková, Závada 1998).

Kvantitativní nárůst vysokoškolského vzdělávání přinášely až rozsáhlé změny v politické situaci po roce 1989. Celá akademická komunita, učitelé spolu se studenty, byla nejaktivnější vrstvou obyvatelstva a tomu odpovídaly i velmi rychlé reakce na společenské změny podpořené především vypracováním nové vysokoškolské legislativy (Šebková, Závada 1998). Polistopadový vývoj českých vysokých škol je charakterizován radikálními změnami v personálním obsazení vedoucích funkcí, rozšířením akademických svobod, orientací na mobilitu studentů i učitelů a také změnami v cílech i obsahu výuky. Velmi výrazně se projevil nárůst počtu studentů i nárůst počtu nově vzniklých fakult, zvláště ekonomického zaměření (Malach 1999). V důsledku restrukturalizace vysokých škol podstatně stoupl počet fakult, což dokumentuje tabulka 1.

 

Tabulka 1: Nárůst počtu vysokých škol a fakult od roku 1989 do roku 2006.

(VŠ = vysoké školy; V = veřejné vysoké školy; ST = státní vysoké školy; S = soukromé vysoké školy)

Rok

1989*

1990*

1991*

1992*

1993*

1994*

1995*

1996*

1997*

V/ST/S

23

24

23

23

23

23

23

23

23

Fakulty

V/ST

73

82

94

99

105

107

110

111

112

Rok

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

V/ST/S

27

23/4/0

27

23/4/0

35

23/4/8

45

24/4/17

55

24/4/27

56

24/4/28

63

25/2/36

64

25/2/39

69

26/2/41

Fakulty

V/ST

118

113/5

115

110/5

116

111/5

118

113/5

122

117/5

119

117/2

120

117/3

123

120/3

130

127/3

* údaje bez státních vysokých škol.

Zdroj: Statistické údaje ÚIV.

 

V české vzdělávací soustavě začaly také od roku 1991 vznikat vyšší odborné školy (VOŠ) jako nový typ institucí, nacházejících se mezi sekundárním a vysokoškolským vzděláváním. Byly otevírány v experimentálním režimu s omezeným počtem žáků. K rozšíření vyššího odborného studia došlo po roce 1995, kdy se počet VOŠ zvýšil z 25 na 158 v roce 1996, neboť bylo legislativně zjednodušeno zakládání těchto škol. Počet žáků vstupujících do vyššího studia v krátké době překonal počet vstupujících dříve do studia pomaturitního. Vyšší odborné školy jsou dnes uznávány jako součást terciárního vzdělávání bez vysokoškolského statutu (Čerych 1997), nicméně jejich postavení v tomto systému není ideální, protože jsou svázány normami, které svým charakterem odpovídají spíše vzdělávání na sekundární úrovni. Většina VOŠ také společně se středními školami působí. Jako samostatný subjekt existuje pouze necelá čtvrtina těchto institucí. Je zřejmé, že snížení převisu na vysokých školách, včetně rostoucí nabídky bakalářského studia, ukončuje nárůst počtu žáků na vyšších odborných školách. První úbytek nově přijatých studentů se objevil v roce 2004, kdy poměrně výrazně klesl zájem o toto studium (viz tab.2).

 

Tabulka 2: Studium na vyšších odborných školách v letech 1992/93-2005/06.


 

Rok


1992/93

1993/94

1994/95

1995/96

1996/97

1997/98

1998/99



Počet studentů celkem


1 391

2 438

4 631

6 302

14 931

23 526

29 566

 

 

v tom

denní

 

1 271

2 161

4 334

6 095

13 294

21 429

26 827

 

 

dálkové

 

120

277

299

207

1 637

2 097

2 739



Rok


99/2000

2000/01*

2001/02

2002/03

2003/04

2004/05

2005/06



Počet studentů celkem


31 073

26 605

26 680

27 584

30 622

29 674

28 792

 

 

v tom

denní

 

27 930

22 691

22 559

22 858

25 550

25 033

23 881

 

 

dálkové

 

3 143

3 914

4 121

4 726

5 072

4 641

4 911

* Úbytek studentů je způsobený nízkým počtem absolventů maturitního studia v důsledku prodloužení základního vzdělávání.

Zdroj: Statistické údaje ÚIV; údaje o studentech VOŠ segregované podle pohlaví nejsou dostupné.

 

V důsledku změn realizovaných v českém vysokém školství se změnila struktura studentů na vysokých školách: v roce 2000 na nich studovalo 202 000 studentů, z nichž 18,7 % studovalo v bakalářských, 5,8 % v navazujících magisterských, 67,3 % v magisterských a 8,2 % v doktorských studijních programech. V roce 2005 to již bylo 298 000 studentů, z toho 52,5 % v bakalářských, 8,1 % v navazujících magisterských, 31,7 % v nenavazujících magisterských a 7,7 % v doktorských studijních programech. To představuje čtyřicetidvouprocentní nárůst počtu studentů a svědčí o úspěšné realizaci restrukturalizace studia (Výroční zpráva o činnosti vysokých škol v roce 2005).

 

Podíl obyvatel s vysokoškolským vzděláním představuje významný faktor fungování každé vyspělé a moderní společnosti a její ekonomiky. Zastoupení vysokoškoláků je však pouze jedním z mnoha takových důležitých faktorů, takže můžeme poměrně snadno najít země, které nemají vysokoškoláků příliš mnoho, a přesto si v mezinárodních srovnáních vedou poměrně dobře (v Evropě je to například Lucembursko nebo Rakousko), stejně tak jako země, které mají vysokoškoláků naopak hodně, a přesto jejich celková úroveň nepatří k nejvyšším (například Španělsko nebo pobaltské státy). Počty vysokoškoláků zůstávají v České republice oproti jiným rozvinutým zemím zatím stále nízké. A to navzdory rozmachu, který u nás vysoké školství v posledních 15 letech zaznamenalo. Poslední údaje OECD říkají, že v populaci ve věku 25-64 let mělo v roce 2004 v České republice pouze přes 12 % osob terciární vzdělání, avšak v průměru zemí EU to je bezmála dvojnásobek. Situace se však začíná rychle měnit. Již několik posledních let patří totiž Česká republika k zemím, kde počet absolventů s terciárním vzděláním roste nejrychleji. Mezi roky 2002 a 2004 se tento počet zvýšil zhruba o třetinu; obdobný nárůst mezi zeměmi EU zaznamenala jen Itálie a Estonsko. Dnes již čerství absolventi vysokých a vyšších odborných škol tvoří dokonce přes čtvrtinu příslušné věkové skupiny. Navíc se uvedený růst v následujících letech ještě zrychlí. Zatímco ještě v roce 2001 se na vysoké školy v ČR nově zapsalo necelých 40 000 uchazečů (a do celého terciárního vzdělávání, tedy včetně vyšších odborných škol, přes 50 000 ), v roce 2005 to bylo již 60 000 (a přes 72 000 do celého terciáru). Silný růst počtu přijímaných nadále pokračuje, a to i přes snižující se velikost populačních ročníků, které se na vysoké a vyšší odborné školy hlásí (Koucký, Zelenka 2006). (Viz tab. 3).

Tabulka 3: Studující a absolventi vysokých škol v letech 1989/90-2005/06.


Studující VŠ

Absolventi VŠ

Akad. rok

Celkem studujících

Žen

% žen

Celkem absolventů

Žen

% žen

1989/90

110 021

x

x

19 038

x

x

1990/91

115 072

x

x

15 693

x

x

1991/92

110 883

x

x

18 360

x

x

1992/93

115 132

x

x

18 160

x

x

1993/94

123 523

x

x

18 113

x

x

1994/95

133 342

x

x

19 566

x

x

1995/96

145 148

65 387

45,0

19 130

9 900

54,6

1996/97

162 402

73 436

45,2

20 934

10 708

51,2

1997/98

173 826

79 458

45,7

23 846

11 746

49,3

1998/99

182 745

85 513

46,8

27 179

13 234

48,6

99/2000

193 493

92 267

47,7

27 446

13 775

50,2

2000/01

201 818

99 900

49,5

29 651

15 198

51,3

2001/02

213 596

108 574

50,8

30 719

15 557

50,6

2002/03

231 705

120 181

51,8

32 375

16 781

51,8

2003/04

255 199

134 427

52,6

34 594

18 201

52,6

2004/05

289 205

150 094

51,8

39 764

21 262

53,4

2005/06

298 525

153 304

51,3

43 960

24 306

55,2

Zdroj: ÚIV.

Z uvedeného přehledu vyplývá, že počet žen-studentek dosahuje téměř poloviny všech studentů, od akademického roku 2001/02 je to dokonce více než polovina všech studentů. Ženy-absolventky vysokých škol převažují nad počty absolventů-mužů: v akademickém roce 2005/06 bylo absolventek více než 55 %.

 

 

Ženy ve vedoucích funkcích vysokých škol

Průměrný evidenční přepočtený počet pedagogických pracovníků na vysokých školách v roce 2005 činil 15 015,9 a vědeckých pracovníků 1 708,3. Z dostupných statistik vyplývá, že nejvíce žen zaujímá pozice asistentek a odborných asistentek (47 % a 41 %). Docentek je však již pouze 20 % a profesorek 7 %, ačkoliv celkový podíl žen na počtu vědeckopedagogických pracovníků je ve statistických výzkumech udáván jako třetinový. Pro vysoké školy platí základní pravidlo: podíl žen klesá tak, jak stoupá hierarchické zařazení pracovníků vysokých škol podle akademických titulů a vědeckých hodností s tím spojených (Matějů, Vitásková 2006).

 

Podobná situace je i ve vedoucích funkcích na vysokých školách. Ze statistického šetření provedeného Centrem pro studium vysokého školství v roce 2003 vyplynulo, že z celkového počtu 727 akademických funkcionářů (rektor, prorektor, děkan, proděkan) bylo 137 žen, tj. 18,8 %:

  • z 58 rektorů bylo devět žen, tj. 15,5 %,
  • ze 129 prorektorů 27 žen, tj. 21 %,
  • ze 118 děkanů šest žen, tj. 5,1 %,
  • ze 422 proděkanů bylo 95 žen, tj. 22,5 %.

 

Na našich vysokých školách působí tedy mezi vědeckotechnickými pracovníky jedna třetina žen, ale podíl žen na vedoucích funkcích nedosahuje v průměru ani jedné pětiny. Znamená to, že vysoké školy nemají dostatečný počet znamenitých, kvalifikovaných žen, které by mohly vysoké posty zastávat, či že se nenachází dostatečný počet žen, které by o tyto posty měly zájem? Nebo je tento stav odrazem nastavení akademických institucí, neviditelných překážek, které ženám brání v rozvoji kariéry a dosažení vedoucích pozic, „skleněného stropu", přes nějž se ženy nemohou dostat?

 

Oblast školství, včetně alokace prostředků vysokých škol, spadá do působnosti Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT). Přestože celkově pracovnice ve školství převyšují počet pracovníků ve školství, odráží ministerstvo stejný model řízení jako další oblasti: čím výše postupujeme po hierarchickém žebříčku, tím menší je zastoupení žen. Až do roku 2002 neměla Česká republika žádnou ministryni školství, ačkoliv je školství považováno za oblast bližší ženám.

 

 

Ženy ve výzkumu a vývoji na vysokých školách

Věda byla od počátku definována jako mužský projekt a do značné míry maskulinizována přesto, že ženy začaly do vědy ve 20. století pronikat a v některých oborech si vybudovaly silnou pozici. Strukturace vědy a vědeckého poznání, alokace finančních prostředků na výzkum a vývoj, vědecký jazyk a další aspekty nicméně reflektují a dále propagují stávající nerovný genderový pořádek. Ženy se soustřeďují v oborech, jako jsou společenské vědy, pedagogika, medicína, biologie, a této segregaci odpovídá i rozdílné platové ohodnocení. Obory, kde je více žen, jsou považovány za méně hodnotné nebo méně náročné než ty, kde převažují muži. Obory, kde pracuje nejnižší počet žen a jsou orientovány silně teoreticky (jako například teoretická fyzika), mají vysoký status (viz tab. 4).

 

Tabulka 4: Zaměstnanci výzkumu a vývoje[1] v ČR.

Vědní oblasti

2000

celkem

2000

z toho

ženy

2003

celkem

2003

z toho

ženy

2004

celkem

2004

z toho

ženy

2005

celkem

2005

z toho

ženy

Přírodní vědy

13 905

5 521

11 715

4 371

7 719

2 679

11 163

4 067

Technické vědy

25 224

6 422

25 342

5 782

13 947

2 586

20 570

4 107

Lékařské vědy

5 626

2 887

6 791

3 559

2 132

1 186

3 800

2 119

Zemědělské

vědy

3 419

1 740

3 752

1 917

1 796

852

2 505

1 295

Sociální a humanitní vědy

5 332

2 752

8 099

3 950

3 171

1 505

5 333

2 548

Celkem

 

53 506

19 322

55 699

19 579

28 765

8 808

43 370

14 135

Zdroj: ČSÚ. Ukazatele výzkumu a vývoje 2005.

 

Z tabulky 4 vyplývá, že ženy tvoří 32,6 % (stav k 31. 12. 2005) zaměstnanců výzkumu a vývoje. Nejvíce žen vědecky pracuje v lékařských vědách (jsou zastoupeny 55,8 %) a v sociálních a humanitních vědách (47,8 %), nejméně v technických vědách (19,9 %).

 

Financování výzkumu a vývoje na vysokých školách

O alokaci finančních prostředků pro výzkum a vývoj rozhodují grantové agentury a tím do značné míry rozhodují o směřování vědy a výzkumu v ČR. Zatím není běžné, aby grantové agentury poskytovaly data segregovaná na základě pohlaví, ani nevedou veřejně přístupné statistiky o řešitelích projektu segregované podle pohlaví. Níže uvedená data jsou proto sebrána a spočítána z webových stránek grantových agentur.

 

Grantová agentura Akademie věd České republiky (GA AV)

Grantovou agenturu AV ČR tvoří vedení GA AV, předsednictvo, dozorčí rady, oborové rady a sekretariát. Vedení se skládá z předsednictva a z předsedů oborových rad. Vedení rozhoduje o udělování grantů. Předsednictvo tvoří předseda a tři místopředsedové (v roce 2006 to byli čtyři muži). Zastoupení žen v oborových radách se významně liší podle jednotlivých vědních oblastí, jak ukazuje tabulka 5:

 

Tabulka 5: Zastoupení žen v oborových radách GA AV.

Oborová rada z oblasti neživé přírody

Počet členů

Z toho žen

% žen

matematické a fyzikální vědy a informatika

15

1

6,6

technické vědy a kybernetika

15

0

0,0

vědy o zemi a vesmíru

15

2

13,3

Oborová rada z oblasti věd o živé přírodě a chemických věd

 

 

 

 

chemické vědy

15

3

20,0

lékařské a molekulárně biologické vědy

15

5

33,3

ekologicko-biologické vědy

15

3

20,0

Oborové rady z oblasti humanitních a společenských věd

 

 

 

 

sociální a ekonomické vědy

12

3

25,0

historické vědy

12

4

33,3

humanitní a filologické vědy

12

4

33,3

Zdroj: GA AV.

Jednou třetinou jsou ženy zastoupeny v oborových radách lékařských a molekulárněbiologických vědách, v historických vědách a v humanitních a filologických vědách. Nejméně žen působí (pracuje) v oborových radách z oblasti neživé přírody - v technických vědách není ani jedna žena!

 

Činnost GA AV je kontrolována Dozorčí radou GA AV a dalšími orgány, např. Radou vlády pro výzkum a vývoj. Dozorčí radu tvoří předseda a devět členů (z nich v roce 2006 byla jedna žena). Počet grantů udělených GA AV vysokým školám se také výrazně liší podle pohlaví řešitelů. Z celkového počtu 141 udělených grantů v roce 2004 bylo řešiteli jen 28 žen, tj. 20 %.

Grantová agentura České republiky (GA ČR)

Grantovou radu ČR tvoří předsednictvo a kontrolní rada. Navenek zastupuje GA ČR a jedná jejím jménem předseda. Výkonným orgánem je pětičlenné předsednictvo (pět mužů v roce 2006). Oborové komise jsou poradním orgánem pro hodnocení návrhů grantových projektů. Potěšitelné je, že z pěti předsedů oborových komisí jsou tři ženy (předsedkyně oborové komise technických, přírodních a lékařských věd, viz tab. 6).

 

Tabulka 6: Zastoupení žen v oborových komisích GA ČR.

Oborová komise

 

Počet členů

Z toho žen

% žen

Technických věd

25

4

16,0

Přírodních věd

25

4

16,0

Lékařských věd

17

6

35,2

Společenských věd

25

9

36,0

Zemědělských věd

18

4

22,2

Zdroj: GA ČR.

 

Nejvíce žen je zastoupeno v oborových komisích společenských a lékařských věd. Stejné složení podle pohlaví je i v podoborových komisích - ze 457 členů těchto komisí je 86 žen, tj. 18,8 %. Nejvíce jsou ženy opět zastoupeny v podoborové komisi lékařských věd (30,1 %) a společenských věd (25,9 %).

 

V roce 2005 se z celkového počtu 366 udělených grantů vysokým školám bylo 71 řešitelek , tj. 19,3 %, (viz tab. 7).

 

Tabulka 7: Rozdělení grantů GA ČR podle oborů.


 

 

2004

 

 

2005

 

 

 

počet

z toho

%

počet

z toho

%

 

 

 

ženy

 

 

ženy

 

Technické

83

6

7,2

85

6

7,0

Přírodní

 

63

8

12,7

62

12

19,3

Lékařské

 

12

3

25,0

11

2

18,2

Zemědělské

7

2

28,6

9

4

44,4

Společenské

95

33

34,7

108

28

25,9

Postdoktorské

56

13

23,2

73

16

21,9

Doktorské

 

 

 

 

18

3

16,7

Celkem


316

65

20,6

366

71

19,4

Zdroj: GA ČR.

 

Rada vysokých škol (RVŠ)

Rada vysokých škol je orgánem reprezentace vysokých škol. Zabývá se rozvojem, ekonomickým zabezpečením, právní úpravou, činností, organizací a řízením vysokých škol a zásadními věcmi dotýkajícími se rozvoje, činností a zájmů vysokých škol a jejich učitelů, studentů a zaměstnanců. Vypracovává stanoviska a doporučení pro MŠMT a další instituce. V čele Rady stojí Předsednictvo Rady vysokých škol. Rada má 48 členů, z toho je pět žen.

Fond rozvoje vysokých škol (FRVŠ) organizuje každoročně výběrové řízení na projekty vytvářející podmínky pro vzdělávací činnost nebo ovlivňující kvalitu pedagogické činnosti či kvalitu studia. V čele FRVŠ stojí 11členný výbor (v něm jsou dvě ženy), dozorčí rada FRVŠ je tříčlenná, je v ní jedna žena. Přehled počtu grantů udělených vysokým školám v letech 2004 a 2005 ukazuje tabulka 8:

 

Tabulka 8: Granty dotované FRVŠ podle oborů.

Vědní oblasti

2004

počet

2004

z toho žen

% žen

2005

počet

2005

z toho žen

% žen

Technické vědy

337

46

13,6

367

37

10,1

Přírodní vědy

257

93

36,1

281

98

34,8

Lékařské vědy

142

71

50,0

107

47

43,9

Zemědělské vědy

135

48

35,5

99

27

27,3

Společenské vědy

242

95

39,2

252

112

44,4

Celkem

1113

353

31,7

1106

321

29,0

Zdroj: RVŠ; v tabulce jsou uvedeny celkové počty udělených grantů a z toho počty žen-řešitelek grantů.

Nejvíce jsou ženy-řešitelky grantů zastoupeny v lékařských a společenských oborech. To odpovídá celkově vyššímu počtu akademických pracovnic zaměstnaných v těchto oborech na veřejných vysokých školách.

Závěr

Absolventky vysokých škol početně převyšují počty absolventů-mužů. Přesto se pro vysoké školství ztrácejí - mezi pedagogickými pracovníky na vysokých školách je jen jedna třetina žen a ve vedoucích funkcích necelá pětina žen. Obdobná je situace ve výzkumu a vývoji - ženy jako řešitelky projektů jsou zastoupeny jen 20-30 %.

 

Uvědomíme-li si, že rovnost žen a mužů je základním principem Evropské unie, který je zakotven již ve Smlouvě o založení Evropských společenství i v dalších právních a programových dokumentech Evropské unie, musí nás už při zběžném pohledu na výše uvedené skutečnosti napadnout, že v této oblasti nebude všechno v nejlepším pořádku. Jinak bychom nečetli v odborných publikacích našich i zahraničních autorek a autorů, kteří se zabývají zastoupením žen na vysokých školách, ve vědě a výzkumu, o „skleněném stropu" (přes který se ženy nemohou dostat) či „děravém potrubí" (kterým ženy propadávají).

 

 

Literatura

Čerych, L. 1997. „Diverzifikace terciárního vzdělávání v České republice". AULA, roč. 5, č. 4, s. 58-66.

Koucký, J., Zelenka, M. 2006. Postavení vysokoškoláků a uplatnění absolventů vysokých škol na pracovním trhu 2006. Praha: SVP PF UK.

Dostupné na: (http://svp.pedf.cuni.cz/uploads/media/nezamestnani_vysokoskolaci.pdf)

Kraťková, D., Motyková, J. a J. Baštová. 2006. „Rovné příležitosti žen a mužů ve výuce a vědě na vysokých školách a vyšších odborných školách v České republice". AULA, roč. 14, č. 4, p. 4-21.

Kraťková, D. 2006. „Rovné příležitosti žen a mužů ve výzkumu a vývoji na vysokých školách v České republice". AULA, roč. 14, č. 1, s. 9-24.

Malach, A. 1999. „Ke kvantitativnímu a strukturálnímu vývoji studentů vysokých škol v ČR". AULA, roč. 7, č. 1, s. 17-23.

Matějů, P., Vitásková,A. 2006. „Vybrané výsledky výzkumu akademických pracovníků veřejných vysokých škol". In: České vysoké školství na křižovatce 2. Praha: Stratif.

Šebková, H., Závada, J. 1998. „České vysoké školství 1918-1998". AULA, roč. 6, č. 4, s. 68-78.

 

 

Informační zdroje

Webové stránky MŠMT, ÚIV, RVŠ, FRVŠ, NÚOV, GA ČR, GA AV.

 


[1] Zaměstnanci výzkumu a vývoje zahrnují osoby pracující na těchto pozicích: výzkumný pracovník (researcher), technický pracovník (technician and equivalent start), ostatní (other supporting start).