Asi před šedesáti lety se tu ztrácelo každým dnem kolem pěti letadel a v roce 1964 tuto oblast jeden časopis nazval tzv. bermudským trojúhelníkem. V současné době se tu ztrácí kolem pěti letadel ročně a o tomto pomyslném trojúhelníku existuje řada teorií vysvětlujících jak k těmto neobvyklým a nevysvětlitelným nehodám dochází.

Sourozenci George a David Rothschildovi patří mezi jedny z prvních pasažérů, kteří zažili zvláštní úkaz v bermudském trojúhelníku. V roce 1952, když jim bylo devatenáct let, museli tito dva vojenští námořníci letět v lehkém vojenském letadle přes oblast Florida Keys, aby se dostali domů na pohřeb svého otce. „Letěli jsme asi tak 20 nebo 30 minut, když v tom najednou pilot zoufale vykřikl, že veškerá technika přestala fungovat," říká George Rothschild. Nebyl schopný určit ani polohu, kde se právě letadlo nachází, a nevěděl ani kolik paliva ještě zbývá v nádrži. Po krátké době, která se jim zdála být nekonečná, přistáli šťastně v Norfolku na pobřeží Floridy.

Někteří lidé se domnívají, že tato událost nesouvisela s touto oblastí, ale že byla způsobena špatným technickým stavem letadla. Podle pilota Roberta Granta se ve čtyřicátých letech piloti kroužící nad vodou museli spoléhat na kompasy, na časové údaje o délce letu v určitém směru a na ukazatele rychlosti. Pomocí kompasu se určovala přibližná poloha letadla a pak bylo třeba odhadnout, jak vítr asi ovlivní plánovanou trasu letu, aby byl udržen kurz letu. Grant konstatuje: „Nehledě na to, co vám říká vaše hlava, musíte za každou cenu udržovat směr".

Nevyzpytatelné počasí

Oblast Bermud je velmi specifická. Jedná se o vzdálený korálový útes posazený na masivní vyhaslé sopce. Rybář Sloan Wakefield, který tuto oblast zná velice dobře, si myslí, že právě počasí je jednou z příčin záhadných zmizení letadel a lodí. Velmi rychlé proměny počasí jsou způsobeny polohou Bermud, které leží ve středu Atlantického oceánu, kde se mísí počasí ze všech světových stran. A tak je tu možné vidět i nezvykle vysoké vlny (4,6 až 6 m).

V této oblasti se také běžně vyskytují hurikány. Záznamy za posledních 100 let ukazují, že postupují západně směrem ke Spojeným Státům Americkým, ale na poslední chvíli náhle uhýbají k bermudskému trojúhelníku. Jim Lushine, pracovník v centru pro předpověď počasí v National Hurricane Centre v Miami na Floridě, který se zabývá počasím v bermudském trojúhelníku, říká, že hurikány se v této oblasti vyskytují více než kde jinde v Atlantiku.

Také bouře mohou znamenat pro piloty a námořníky pohromu. V roce 1986 historická loď nazvaná Pýcha Baltimoru zmizela z obrazovky radiolokátoru právě ve chvíli, kdy projížděla bermudským trojúhelníkem na své cestě z Karibiku do Baltimore. Asi o čtyři a půl dne později byl nalezen vrak této lodi s osmi členy posádky a zjistilo se, že loď byla během silné bouře zasažena prudkým nárazem větru, který dosahoval rychlosti až 80 mil/hod. Vše se údajně seběhlo tak rychle, že posádka ani nestihla volat o pomoc. Loď byla potopena s velkými ztrátami na životech. Podobně údajně skončilo více lodí v této oblasti.

Ještě nepředvídatelnější než bouře je vodní smršť nebo také vodní sloup. Je to označení pro tornádo nad mořem (waterspout), které se může přesunoutt na moře z pevniny, nebo se spouští ze spodní základny bouří, v podobě silně rotujícího větru mající tvar nálevky nebo chobotu. Poté, co dojde ke kondenzaci vodní páry do drobných kapiček, vytvoří se tzv. bouřkový mrak, ze kterého se ve tvaru trychtýře spouští až nad hladinu moře svislý vzdušný vítr. Jim Edds, amatérský rybář, který se baví tím, že se snaží zachytit a nafilmovat úkaz vodní smršt, říká, že pokud jste v noci na moři a přijde opravdu silná vodní smršť, může vám to vyrazit vesla z rukou. Je velmi nebezpečná pro plavce i lodě.

Plynný metan

Seizmická aktivita na dně oceánu může také souviset se záhadným mizením lodí v bermudském trojúhelníku. Vědci přišli na to, že v hlubinách oceánů se nachází obrovské množství hydrátu metanu, který je stabilní pouze za teplot pod 5 °C a tlaku přes 50 atmosfér, tedy za podmínek panujících v chladných hlubinách nad 500 m. Při masivním uvolnění plynného metanu z hlubin oceánu se vztlak zpěněné vody sníží natolik, že se může potopit i takový kolos jako je například nákladní loď. Ralph Richardson, ředitel Bermuda Underwater Exploration Institute, říká, že pokud kapalina obsahuje velké množství vzduchu, nebo jiného plynu, je hmotnost vytlačené vody tak malá, že jakékoliv nešťastné "těleso" prostě klesne ke dnu.

Ve výzkumném centru válečného námořnictva v Kalifornii Bruce Denardo, odborník na dynamiku kapalin, dokázal, že metan uvolňovaný prudce do atmosféry může souviset se záhadným mizením lodí. Vodní tlak způsobuje, že tělesa ponořená do vody jsou schopna plout na hladině. Čím hlubší je oceán, tím větší tlak je potřeba k udržení objektu na hladině, pokud kapalina obsahuje velké množství plynného methanu, snižuje se tím hustota vody. Objem vody zůstává stejný, vztlaková síla se ale snižuje. V pokusu s balónkem na vodě Deonadro demonstruje, že balón se potápí hlouběji a hlouběji do vody v závislosti na zvýšení množství vzduchu, a to až do kritického bodu, kdy se potopí úplně. Podle Denarda se může stejným způsobem potopit i loď.

Záhadné zakřivení časoprostoru?

Další z možných vysvětlení pro záhadná zmizení v bermudském trojúhelníku. Stavební podnikatel Bruce Gernon tvrdí, že 4. prosince roku 1970, kdy letěl z ostrova Andross (Bahamy) na Floridu, byl svědkem zakřivení časoprostoru. Tou samou cestou letěl již mnohokrát, ale toho dne cesta uběhla daleko rychleji než obvykle. „Všiml jsem si obrovského otvoru v mracích ve tvaru U, ale jakmile jsem se přiblížil, vrchní část otvoru se zavřela a stal se z něj vodorovný tunel, který byl asi 10 až 15 mil dlouhý," tvrdí Bruce Gernon. „Když jsem vletěl do tunelu, objevily se určité čáry, kterým říkám časové čáry, a ty se točily proti směru hodinových ručiček. Bylo obtížné udržet se v horizontální poloze a soustředit se na druhý konec tunelu, který vedl přímo k Miami."

Gernon dále tvrdí, že když vyletěl z tunelu ven, rychle se za ním zavřel, a kolem něj se rozprostřela zvláštní mlha. Jeho navigační přístroj přestal fungovat a řízení letového provozu nemělo žádné radarové spojení až do chvíle, kdy se letadlo objevilo přímo nad Miami beach. Co se týče délky letu, měli být stále vzdáleni ještě asi 45 minut od cílové destinace. Po této události se Genon rozhodl napsat o této své zkušenosti knihu: „Došel jsem k názoru, že jsem byl svědkem zakřivení časoprostoru, kdy jsem uletěl 100 mil za pouhých třicet minut."

A je to vůbec z vědeckého hlediska možné? Asi před osmdesáti lety zveřejnil Einstein svou obecnou teorii relativity. Obecná relativita je geometrická teorie, která předpokládá, že přítomnost hmoty či energie zakřivuje prostoročas a že toto zakřivení ovlivňuje dráhu těles (a to i dráhu světla). Ačkoliv výzkumníci NASA objevili známky toho, že černé díry a neutronové hvězdy zakřivují časoprostor, má to stále ještě daleko do sci-fi představ, kde existují tunely ve vesmíru, které umožní rychlé spojení mezi různými dimenzemi a velkými vzdálenostmi.

Zkrátka ani jedna z teorií spolehlivě nevysvětluje záhadu bermudského trojúhelníku. Ale především pro ty, kteří se stali svědky některé z prapodivných událostí v této oblasti, existuje silná touha po nalezení vysvětlení záhad. Autor Gian Quasar, vyšetřoval každého záhadné zmizení letadel a lodí v bermudské trojúhelníku, zveřejnil každý případ na svých rozsáhlých internetových stránkách. Možná, že díky této a dalších podobným iniciativým a výzkumům bude jednou tato záhada rozluštěna.

9.3.2007

Zdrojový článek: FirstScience.com

Přeložila: Martina Niederlová