"Tato kniha se zabývá sovětskou politikou ve vztahu k jaderné energii od objevu štěpné reakce koncem roku 1938 až do poloviny padesátých let 20. století, kdy Sověti provedli první zkoušky termonukleárních zbraní. Klade si otázku, z jakých důvodů a jakým způsobem je vyráběli, co z toho vyplývalo pro sovětskou společnost a vojenskou, domácí i zahraniční politiku. Pokouší se sovětský jaderný projekt zasadit do patřičných souvislostí a ukázat, jaký dopad na něj měly podobné snahy jiných zemí a jak tento projekt naopak ovlivňoval je. V tomto ohledu jsem se naštěstí mohl opírat o výborné studie jaderné politiky Spojených států, Británie, Francie a Číny.

Na sovětský jaderný program tedy nenahlížím pouze jako na souhrn empirických údajů, jak tomu bývá u prací o jaderné politice jiných zemí, ale snažím se postihnout okolnosti, které provázely jeho vývoj. V období, které sleduji, byli obyvatelé SSSR vystaveni nesmírným útrapám. Nejprve zažili čistky třicátých let, potom krvavou válku s Německem a nakonec represe závěrečného období Stalinovy vlády. Po jeho smrti se poměry zlepšily jen částečně. Vědci, konstruktéři, dělníci, řídící a političtí pracovníci, kteří se na jaderném projektu podíleli, žili a pracovali v podmínkách, jež se diametrálně lišily od podmínek na Západě, a jejich práci můžeme porozumět jedině tehdy, vezmeme-li tuto skutečnost v potaz. Některé kapitoly probírají jednotlivé aspekty sovětské politiky, ale jinak e tato kniha koncipována podle časové posloupnosti. Začíná rozvojem sovětské fyziky ve dvacátých a třicátých letech (ještě před uskutečněním první štěpné reakce) a končí třemi těsně souvisejícími událostmi, k nimž došlo na konci roku 1955 a v první polovině roku následujícího: sovětskou zkouškou vodíkové bomby (listopad 1955), Chruščovovým odmítnutím Leninovy teze o nevyhnutelnosti války mezi kapitalistickými zeměmi (únor 1956) a návštěvou sovětských jaderných vědců v čele s Igorem Kurčatovem v Británii (duben 1956). Obdobím po Stalinově smrti se zabývám proto, ze jeho dlouhou vládu lze pochopit lépe, jestliže se seznámíme s tím, jak s jaderným dědictvím naložili jeho následníci.

Jelikož o sovětském jaderném projektu toho zatím víme jen velice málo, některé otázky s ním spojené si musí klást každý autor, který se jím zabývá. Kdy se například Sovětský svaz rozhodl jadernou bombu sestrojit? Jakou roli hrála v jaderném projektu špionáž? Jaký politický význam připisoval Stalin atomové bombě před Hirošimou a po ní? Obával se po druhé světové válce amerického útoku, nebo si byl jistý, že k němu nedojde? Na žádnou z těchto otázek odborná literatura nenabízí odpovědi, ale pokud je nenajdeme, budeme mít značné mezery ve znalostech dějin SSSR a mezinárodních vztahů v nejvypjatějším období studené války.

Podobu této knihy určuje snaha tyto mezery zaplnit, a to v rámci tří širších témat. První se týká vývoje jaderných zbraní a jejich nosičů, druhé vztahu mezi vědou a politikou a třetí toho, jakou roli hrály jaderné zbraně v mezinárodních vztazích. Některým se věnují studie politiky jednotlivých západních států, ale já jsem je sloučil, a to ze dvou důvodů. První je praktický. Navzdory zpřístupnění mnoha materiálů jsou prameny relevantní pro dějiny sovětského jaderného programu na rozdíl od britských a amerických stále ještě hodně kusé. Proto považuji za rozumné podívat se na něj z několika rozdílných úhlů, aby jeden pohled doplnil to, co v jiných chybí."

Z úvodu autora.