"Fyzika oblaků a srážek je intenzívně rozvíjenou a respektovanou disciplínou od konce čtyřicátých let dvacátého století. Tehdy byla vyslovena a experimentálně ověřena myšlenka, že tzv. umělá infekce oblaků může v určité omezené oblasti vyvolat nebo zesílit srážky a jiných případech oblačnost rozpustit. Počáteční studie kladly hlavní důraz na výzkum mikrofyzikálních oblačných procesů, které se týkají podmínek, za nichž vodní kapky, ledové krystaly i další oblačné a srážkové částice vznikají, rostou a vzájemně se při růstu ovlivňují. Ačkoliv tyto práce objasnily  mnohé o struktuře oblaků a vývoji srážek, brzy se ukázalo, že mikrofyzikální děje jsou zásadním způsobem ovlivněny i mikrofyzikálními procesy v oblaku a v jeho okolí. To sice nikterak nesnižuje význam samotných mikrofyzikálních procesů, které mohou zpětně ovlivnit i makroskopické dynamické a termodynamické vlastnosti oblaků, na oblačné a srážkové procesy však dnes nahlížíme jako na výsledek složitého současného působení dynamických, termodynamických a mikrofyzikálních procesů, které mají různé charakteristické rozměry a doby trvání.

Spektrum nástrojů fyziky oblaků a srážek je velmi široké. Kromě vizuálního pozorování, odběrů vzorků částic či podrobných záznamů o průběhu oblačných dějů, byl v počátcích fyziky oblaků kladen velký důraz na laboratorní experimenty. V oblačných komorách různé velikosti a uspořádání probíhala řada promyšlených pokusů simulovat průběh některých oblačných dějů jak přímo, tak s využitím teorie podobnosti. Počasí ve své mnohotvárnosti se však v laboratoři studovat nedá. Největší důraz byl proto vždy kladen na speciální experimenty prováděné v terénu, které soustředí a užívají rozsáhlou měřící a pozorovací techniku. Zvláštní význam mají především měření prováděná speciálně vybavenými letadly při průletu oblačnosti. V posledních dekádách došlo k mohutnému rozvoji tzv. distančních měření a lze bez nadsázky říci, že zejména radarová a družicová data jsou dnes ve fyzice oblaků a srážek nejdůležitějším zdrojem poznávání. Přitom jsme svědky stálého zdokonalování těchto technologií. Poslední metodou, která má však nesmírný význam, je matematické modelování procesů, které probíhají při vývoji oblaků a srážek. Vývoj výpočetní techniky i její dostupnost dnes umožňuje provádět studie, o kterých ještě před několika desítkami let vědci pouze snili.

Knížka směřuje především k oblačným a srážkovým procesům ve středních zeměpisných šířkách. Na pozadí zákonitostí z obecné fyziky a meteorologie se tedy snaží popsat podstatu oblačných procesů, s nimiž se setkáváme i v oblasti střední Evropy. Může jít o procesy poměrně běžné, jako je vývoj kupovité oblačnosti a dešťových srážek, ale i o jevy málo frekventované a proto z laického pohledu překvapivé, jako jsou například silné přívalové srážky, velké kroupy či tornáda." 

Z úvodu autorů.