Cílem této studie je posoudit riziko zdravotního poškození při dlouhodobém pobytu v zaprášeného prostředí. Výsledky pokusů by se měly uplatnit při návrhu lunární základny, ale mohly by být užitečné i pro „pozemskou" medicínu v otázce přesného aplikování léčivých prostředků (aerosolů) do plic a tím zvýšení účinnosti léčby. Dr. Kim Prisk, asistent profesora na Kalifornské universitě v San Diegu, označil za hlavní otázky výzkumu následující záležitosti: kolik prachu se dostane do plic, kam až pronikne, jak dlouho tam zůstane a jak moc je pro plíce škodlivý.

Během mise Apollo v šedesátých a sedmdesátých letech se zjistilo, že během vycházky na Měsíci prach přilne k povrchu skafandrů a tak se dostane dovnitř lodi. Množství prachu tam je  tak veliké, že mnozí astronauti uváděli, že ho úplně cítili. I když dosud není znám žádný dopad na zdraví  posádek, neustále nás tento problém znepokojuje. Měsíční prach svými vlastnostmi totiž připomíná drcený křemen, což je vysoce toxická látka. A to je třeba vzít v úvahu fakt, že výpravy Apolla dosud trvaly jen několik málo dní. Po předpokládaném obnovení letů na Měsíc budou lidé vystaveni působení měsíčního prachu po mnohem delší dobu, možná i po několik měsíců.

Podle Dr. Priska díky snížené gravitaci a rozměrům prachových částeček nefunguje způsob přirozeného čištění dýchaného vzduchu tak účinně jako na Zemi. A tak  místo aby byl prach zachycen na pokraji dýchacího ústrojí, proniká hlouběji do plic a tam zůstává delší dobu. V pokusech financovaných NSBRI (National Space Biomedical Research Institute) měří Dr. Chantal Darquenne a Mark Ofert množství ukládaného prachu v plicích sledované osoby, a to v okamžiku, kdy se gravitace sníží na stejnou úroveň jako je na měsíčním povrchu.

Plíce jsou vysoce citlivý orgán, neboť mají velkou povrchovou plochu, která umožňuje přestup kyslíku z vdechovaného vzduchu do krve, a současně přestup oxidu uhličitého z krve do vydechovaného vzduchu. Zdravotní riziko poškození plic se tím, že prach proniká hlouběji do plic, značně zvyšuje.

Aby bylo možné provést tento výzkum, vědci provádějí měření během letu na palubě letadla NASA (National Aeronautics and Space Administration) Microgravity Research Aircraft. Tyto stroje mohou na své dráze po omezenou dobu napodobit zmenšenou nebo nulovou gravitaci postupným prudkým stoupáním a klesáním. Během fáze letu, ve které dojde ke snížení gravitace, jsou do náustku, kterým sledovaná osoba dýchá, vstříknuty prachové částice. Dr. Prisk říká: „Pokusná osoba vdechuje a vydechuje, a my měříme, kolik prachu se usadí v plících."

Pokusy ukázaly, že snížená gravitace ovlivňuje usazování především nejmenších částeček (menších než 2.5 µm). Dalším krokem bude sledování míry rizika a metod jak omezit působení prachu. Kromě rizika pro lidské zdraví může být prach nebezpečný samozřejmě i pro celé technické vybavení.

 

Zdrojový článek: The All I Need

Přeložila: Martina Niederlová