„U kolébky Lexikonu stála potřeba nějak dlouhodobě zaměstnat zbylou část starého Ústavu ze šedesátých let. Z druhé strany byl tu obrovský rezervoár bibliografických údajů o české literatuře a o jejích autorech od obrození až po rok 1945, který se shromažďoval po celou dobu existence Ústavu. Sloužil-li jen k individuálním pracím, zdál se nám málo využit. Možnost jeho plnějšího uplatnění nás současně provokovala k maximální náročnosti při koncipování hesel. Chtěli jsme hlavně zamezit tomu, aby se dělal slovník ze slovníků, aby se charakteristiky autorů jen opisovaly z dřívějších příruček. (...) Chtěli jsme dosáhnout toho, aby autor hesla měl pokud možno každou knihu, o níž přináší údaje, skutečně v ruce a aby prošel všemi dostupnými bibliografickými zdroji. Vytvořili jsme předem obsáhlý soubor pravidel, jak má autor postupovat, a troufám si říci, že dnes už zkušený redaktor rozezná, který z pramenů byl v hesle přehlédnut nebo vědomě opomenut" (Z. Pešat : O Lexikonu české literatury trochu intimně, Tvar 1993, č. 35-36).

Nejobsáhlejší projekt poválečné literárněvědné bohemistiky zachycuje rovněž její stav a proměny v posledních desetiletích. V oboru dějepisectví české literatury se jeho prostřednictvím - v rámci Ústavu pro českou literaturu AV ČR - rozvinula specializace lexikografická, založená na koncepčním, metodologickým (redakčním) přístupem a úsilím o úplnosti a spolehlivosti. Lexikon České literatury přesáhl generační východiska a stal se společným prostorem trpělivé práce. Vydání 4. dílu završuje mnohaletou práci jeho redaktorů a desítek autorů."

Z úvodu autorů