Není snadné napsat stručné pojednání o tématu tak obsáhlém jako jsou bakterie. Byl to pro mne úkol o to těžší, že jsem musel vystačit s nabídnutým rozsahem určeným zaměřením edice a zároveň knihu napsat tak, aby jí porozuměl i čtenář laik. Proto mě při rozhodování o jejím obsahu a formě provázely pochybnosti. Obsah následujících kapitol je zcela subjektivní, stejně jako výběr z mnoha okouzlujících témat spojených s životem bakterií; vlastní přístup je uplatněn, i pokud jde o rozsah a hloubku zpracování jednotlivých kapitol. Vynechána jsou témata jako paměť bakterií, sociální chování bakterií Myxococcus xanthus, anerobióza, neukončená debata o definici druhu, rodina nekódujících ribönukleových kyselin, bakteriální toxiny, apoptóza, rozlišování uvnitř bakteriálního druhu, klony, stres bakterií a funkce takzvaných provozních genů.

Vědecké bádání přináší stále nová a složitější fakta, jejichž srozumitelnost a význam bývají skryty za detaily. Jeden z koryfejů americké mikrobiologie, Moselio Schachter, to vyjádřil takto: "Současně s tím, jak se vědecké práce více a více specializují, stávají se mimo svůj obor stále více nestravitelnější. Příležitostní čtenáři, jichž je většina, se tak v odborných článcích těžko dostávají k jádru věci."

S problémem popularizace specializovaného vědního oboru jsem se při psaní této knihy potýkal i já. Stál jsem před úkolem najít proporci mezi hloubkou a exaktností pojednání, tak aby čtenáři přineslo co nejúplnější poznatky. Položí-li se totiž na jednu misku vah snaha o věcnou přesnost a na druhou účinnost oslovení, tíha jedné oslabuije druhou. To znamená, že ve prospěch přístupnosti textu je třeba šetřit s odbornými termíny, vzdát se vědecké důkladnosti a mnoha detailů.

Dilema vědce píšícího pro veřejnost vystihl pěkně v článku "O nesrozumitelnosti" uveřejněném v časopisu Vesmír (únor 2007) Ivan Havel, který v něm naznačil, že je výsledek jejich snažení nakonec tak špatně čitelný "... počínaje množstvím cizích slov a termínů a konče projevy podvědomého autorova strachu, že se před vlastními kolegy shodí". Je to tak, Ivan Havel uhodil hřebíček na hlavičku.

Abych prozradil kroky, jež logicky vedly k tématu této knížky, musím čtenáři osvětlit svůj osobní přístup. V raném mládí mě pohled na bakterie mikroskopem zasáhl jako zjevení. Zíral jsem na ty obarvené nehybné "tvory", i na ty živé, mrštně se pohybující jakoby bez cíle sem a tam. Fascinující je pohled na bakterie rozeseté v mikroskopickém preparátu sekretu nebo hnisu. V mrtvé nehybnosti je jejich přítomnost němým poselstvím nemoci. Zjistil jsem, že pozorovat bakterie je stejně úžasné jako dívat se vzhůru na hvězdy. Ten, kdo jde za poznáním, dozvídá se další a další zajímavé skutečnosti, a od představy ohromující síly a mechanismů vesmíru dospěje k touze porozumět nekonečnu prostoru a konečnosti života na Zemi.

Mikrosvět a makrosvět představují jedno a totéž tajemství. Jedno i drujé se postupně odhaluje, mezery se vyplňují hypotézami a dál se vyjevují tajemství nová.

Z předmluvy autora