Otto Wichterle se nejen dostal do Pantheonu světové vědy, síň chemie polymerů, ale zároveň vstoupil do těch tvrdších geologických vrstev české kultury jako osobnost a z přesvědčení antiideologická. Ve všech složitých situacích se řídil pravidly své pronikavé přírodovědné mysli, jejíž zásadní složkou je skromnost a pohotovost přistoupit na jakýkoli způsob práce, zápasu nebo trpělivé rezistence, bez efektu a hysterie, jež bývá korouhví intelektuála. Tato kniha dává přesnou a úsečnou odpověď na otázku, co by se dalo v této zemi vykonat, kdyby se neotvírala novým ideologiím a náladám, neřkuli mýtům, zejména ne pak novým hodnostářským kariéristům. Tito lezou nahoru, aby nemuseli moc dělat. Wichterle se držel pevně své příčky, aby zcela prostě mohl dělat.

                                 Miroslav Holub: Times Literary Suplement (anketa Kniha roku, 1990)