Připustíme-li onen triviální fakt, že naše přítomnost je podmíněna fyzikálními zákony a konstantami, které nás byly schopny vytvořit, existence tak všemocných základních pravidel se i přesto může zdát provokativně nepravděpodobná. V závislosti na zvolených předpokladech mohou fyzikové dojít k závěru, že soubor možných vesmírů početně značně převyšuje podmnožinu, jejíž zákony a konstanty umožnily prostřednictvím chemie v hvězdách a biologie na planetách, aby tito fyzikové vůbec spatřily světlo světa. Někteří z nich tudíž došli k závěru, že zákony i konstanty musely být přesně takhle úmyslně nastaveny od samého počátku (ačkoli mi nejde na rozum, jak tímto způsobem může kdokoli vysvětlovat cokoli, jelikož celý problém se záhy zvrhne v ještě větší, a sice jak vysvětlit existenci stejně vyladěného a zrovna tak velmi nepravděpodobného programátora).

Naproti tomu jiní fyzikové si nejsou zase tak jistí, že by vůbec bylo možné zákony a konstanty měnit. Když jsem byl malý, nebylo mi jasné, proč pět krát osm dá stejný výsledek jako osm krát pět. Přijal jsem to prostě proto, že to říkali dospělí. Teprve později jsem pochopil, možná až když jsem si dokázal představit obdélník, že takové dvojice  činitelů nelze nezávisle měnit. Chápeme, že obvod a průměr kruhu na sobě nejsou závislé, jinak bychom mohli podlehnout pokušení postulovat spoustu možných vesmírů, každý s jinou hodnotou π. Možná, jak tvrdí fyzikové, např. nositel Nobelovy ceny teoretik Steven Weinberg, jednoho dne, až se naplní Velký sjednocený čas, přijdeme na to, že fundamentální konstanty vesmíru, s nimiž dnes zacházíme, jako by byly jedna na druhé nezávislá, mají mnohem méně stupňů volnosti, než si dnes dokážeme představit. Je možné, že vesmír může existovat jen jediným způsobem. To by znamenalo konec entropické koincidence.

Další fyzikové, mezi nimi i sir Martin Rees, současný britský královský astronom, připouštějí, že potřeba něco vysvětlovat v sobě nese skutečnou koincidenci, což vysvětlují tak, že předpokládají, že existuje souběžně mnoho skutečných vesmírů, které jsou navzájem izolované a každý z nich má vlastně sadu zákonů a konstant. Je jasné, že my, kdo o těchto věcech uvažujeme, musíme být součástí jednoho z těchto vesmírů, jakkoli unikátního, a že právě díky jeho zákonům a konstantám jsme vznikli.