Na rozdíl od řady jiných humanitních a přírodovědných oborů se studium dějin umění v českých zemích a na Slovensku již na počátku 20. století s ohledem na podíl žen a mužů profilovalo jako poměrně liberální a tato rovnoprávnost trvá dodnes. Přesto bylo v minulosti uplatnění absolventek tuzemských kateder dějin umění ovlivněno mnoha genderovými předsudky a setkáváme se s nimi dodnes. Akademické tituly docent či profesor jsou dosud udělovány většinou mužům, kteří také vydávají více knih a zastávají vyšší akademické posty než ženy. Ty se jen výjimečně objevují ve vedení muzejních či památkových institucí, zatímco ve „spodních patrech" uměleckohistorických institucí bychom jich zřejmě našli většinu.

Tuzemské dějiny umění se již bezmála patnáct let pokoušejí o sebereflexi, ale dosud se nikdo nezabýval rolí a povahou práce žen v tomto oboru. Sborník Artemis a Dr. Faust : Ženy v českých a slovenských dějinách umění toto mlčení prolamuje. Na jedné straně se soustředí na život a práci významných ženských osobností, které se v minulosti v Čechách a na Slovensku na poli uměnovědy prosadily (historiček umění, kurátorek či uměleckých kritiček) a bývají přitom neprávem marginalizovány nebo dokonce zcela přehlíženy. Na straně druhé otevírá genderovou reflexi dějin umění - zkoumá to, jak jsou jako disciplína a profese genderově podmíněné a jak genderové mechanismy ovlivňují produkci uměleckohistorického vědomí i postavení mužů a žen v uměnovědných institucích (na katedrách dějin umění a akademických pracovištích, v muzeích a galeriích, v památkových úřadech) nebo v mediálním prostoru (ve sféře umělecké kritiky).

Sborník je rozčleněn do tří oddílů. Do prvního z nich, nazvaného Historické kontexty, jsou zařazeny obecnější příspěvky, které se zaměřují na některé významné souvislosti a problémy, a to z hlediska jak dějinného vývoje české a slovenské uměnovědy a umělecké kritiky, tak současné kurátorské práce s „živým" uměním. Druhý díl shrnuje monografické příspěvky reflektující život a dílo vybraných ženských osobností českých a slovenských dějin umění. Také zde dochází k setkání minulosti s přítomností; texty jsou věnovány práci žijících i již nežijících historiček umění a vedle vědeckých statí se zde objevují též příspěvky memoárového charakteru. Třetí díl je věnován rozhovorům. V nich rezonují hlasy řady žen, jejichž odpovědi na jedné straně odhalují inspirativní a originální myšlenky a na druhé straně ukazují, že zvyšujícímu se počtu historiček umění a kurátorek navzdory zůstává svět „váž(e)né" uměnovědy nadále doménou mužů a že tento model mnoho odbornic nekriticky přijímá, ba reprodukuje.