„Na první pohled by se mohlo zdát, že domnělý sen osvícenců o kompletně vzdělaných lidech se konečně naplňuje ve skrznaskrz informované společnosti. Druhý pohled na aktuální stav vědění je ovšem velkým rozčarováním.

   Mnohé z toho, co se propaguje a proklamuje pod heslem společnost vědění, se při bližším pohledu ukáže jen jako rétorická figura, která je zavázána ani ne tak myšlence vzdělanosti, jako konkrétním politickým a ekonomickým zájmům. Společnost vědění není ani žádnou novinkou, ani nenahradí společnost industriální. Spíše je na místě konstatovat, že četné reformy školství směřují k industrializaci a ekonomizaci vědění, čímž se myšlenky klasických teorií vzdělání doslova obracejí naruby.

   Flexibilní člověk, který je ochoten se celoživotně vzdělávat a své kognitivní schopnosti dává k dispozici rychle se proměňujícím trhům, už není ani karikaturou humanistického vzdělance, jak ho nastínil Wilhelm von Humboldt ve své stručné Teorii vzdělání člověka, ale jeho pravým opakem. Ve všem, co se dnes lidé musí a mohou naučit - a že toho není málo! -, chybí jejich vědění syntetizující síla. Je to tedy takové vědění, jaké má být - slepenina, které lze rychle dosáhnout, rychle si ji osvojit a snadno zase zapomenout.

   Tento vývoj se nedá odsuzovat z pozic kulturního pesimismu. Ideje vzdělání nikdy nebyly prosté domýšlivosti, falešných nadějí a ideologických resentimentů. Bylo by však fatálním omylem domnívat se, že vývoj, který je indikován heslem o společnosti vědění, má ještě s touto myšlenkou něco společného. Měřeno tím, jak se vzdělání - ať jakkoliv sporně - chápalo dříve, je jeho dnešní pojetí spíše projevem nevzdělanosti - od testů projektu PISA až po evropskounijní pojetí vysokého školství, od senzaci budících výsledků přírodovědného výzkumu po módní vlny kulturologických oborů, od dělníka vědění surfujícího po internetu po manažera vědění létajícího po celém světě. To neznamená, že nikde žádné vědění není. Avšak patří k paradoxům současnosti, že čím více se přísahá na hodnotu vědění, tím rychleji ztrácí vědění na hodnotě.

   Veškerá teorie vzdělanosti by dnes byla, poměřována tím, jak se v evropské tradici od antiky chápalo vzdělání člověka, a v domýšlení Adornova kritického programu „teorií nevzdělanosti". Nevzdělaností není myšlena pouze prostá absence vzdělání, ani určitá forma nekultivovanosti, nýbrž dnes už velmi intenzivní zacházení s věděním zcela mimo sféru idey vzdělanosti. Nevzdělanost dnes není ani individuálním selháním, ani výsledkem chybné vzdělávací politiky. Nevzdělanost je osudem nás všech, protože je nutnou konsekvencí kapitalizace ducha."

                                                                                              Z úvodu autora.