Dawkinsovu knihu lze v zásadě rozdělit na tři části. V první se autor soustředí na tzv. hypotézu Boží existence, podle níž „existuje jakýsi nadčlověk, nadpřirozená inteligence, která úmyslně vyprojektovala a stvořila vesmír a všechno v něm, včetně nás." Dawkins ukazuje, že hypotéza o existenci takové inteligentní bytosti je vědeckou hypotézou, kterou je třeba analyzovat jako každou jinou, a že existují jen chabé důvody pro její přijetí, zatímco důvody pro její odmítnutí jsou obrovské. V druhé části knihy se autor snaží najít přirozené důvody, proč je náboženství všudypřítomné, a zda je náboženské přesvědčení nezbytné pro naši morálku. V závěru pak vysvětluje, jaké jsou jeho důvody pro nekompromisní postoj k náboženství - jak kvůli náboženským dogmatům umírají tisíce lidí v zemích třetího světa na pohlavně přenosné choroby, jak je dětem vnucována víra jejich rodičů mnohdy na základě fyzického i psychického teroru, jak náboženský fundamentalismus bojuje proti vědě, genetickému výzkumu a vyučování evoluční teorie na školách a jak náboženský fanatismus stojí v pozadí terorismu.

   Když byla moje manželka malá, nenáviděla svou školu a nejraději by z ní hned odešla. Rodičům se s tím svěřila až o mnoho let později, to už jí bylo přes dvacet. Její maminka z toho byla zděšená: „Miláčku, proč jsi nám to neřekla?" Lalla odpověděla: „Ale já nevěděla, že můžu."

   My nevědeli, že můžeme.

    Domnívám se - vlastně jsem si jistý - , že spousta lidí byla vychovávána v tom či onom náboženství, jsou v něm nešťastní, nevěří v něj nebo jim dělá starosti zlo, které se v jeho jménu páchá; spousta lidí by se ráda náboženství svých rodičů zřekla a tajně po tom touží, jen si neuvědomují, že jednoduše mohou. Jste-li jedním z nich, tato kniha je určená právě pro vás. Jejím úkolem je zvyšovat povědomí - zvyšovat povědomí o skutečnosti, že rozhodnutí stát se ateistou je realistické, a navíc je to rozhodnutí odvážné a báječné. Jako ateista můžete být šťastný, vyrovnaný, morální a intelektuálně naplněný člověk.
    V lednu 2006 jsem uváděl dvoudílný televizní dokument v britské televizi (Channel Four) nazvaný Kořen všeho zla? Ten titul se mi od samého počátku nelíbil a tvrdě jsem se proti němu ohradil. Náboženství není kořen všeho zla, protože kořen ničeho nemůže představovat jen jediná věc. Ale z inzerátu, který Channel Four otiskl v celonárodním tisku, jsem byl nadšený. Bylo na něm manhattanské panorama s popiskem „Představte si svět bez náboženství". O co v něm šlo? Dvojčata Světového obchodního centra tam pořád ještě stála.
   Představte si tedy spolu s Johnem Lennonem svět bez náboženství (Lohn Lennon zpívá v písní Imagine: „Představ si, že nejsou žádné státy... není pro co zabíjet či umírat ani žádné náboženství. Představ si, jak všichni lidé žijí v míru." pozn.red.) Představte si svět bez sebevražedných atentátníků, bez 11. září, bez teroristických útoků v Londýně, bez křížových výprav, bez honů na čarodějnice, bez rozdělení Indie, bez židovsko-palestinských válek, bez masakrů mezi Srby, Chorvaty a muslimy, bez pronásledování židů jako „vrahů křesťanů", bez nepokojů v Severním Irsku, bez „zabíjení ve jménu cti", bez vyfintěných natupírovaných televizních hlasatelů evangelia, kteří z naivních lidí tahají peníze („Bůh chce, abyste dávali, až to bude bolet"). Představte si svět bez Talibánu, který odstřeluje starověké sochy, bez veřejného stínání rouhačů, bez bičování žen za to, že odhalily čtvereční centimetr kůže. Abych nezapomněl, můj kolega Reskond Morris mi říkal, že z úžasné písně Johna Lenníma se v Americe někdy vypouští obrat „ani žádné náboženství". V jedné verzi si ho dokonce drze nahradili „a s jedním náboženstvím".
   Nyní bych měl něco říct zejména americkým čtenářům, neboť pobožnost dnešní Ameriky je cosi skutečně pozoruhodného. Právnička Wendy Kaminerová přeháněla jen trochu, když řekla, že zesměšňování náboženství je stejně riskantní, jako byste v Bílém domě pálili americkou vlajku. Ateisté dnes mají v Americe stejné postavení jako homosexuálové před padesáti lety. Teď, po hnutí za rovnoprávnost homosexuálů, je možné, i když to vůbec není snadné, aby byl homosexuál zvolen do veřejné funkce V jednom průzkumu veřejného mínění z roku 1999 byla Američanům položena otázka, jestli by volili jinak dobře kvalifikovanou osobu, pokud by to byla žena (95 procent ano), osoba římskokatolického vyznání (94 procent), židovského vyznání (92 procent), černé barvy pleti (92 procent), mormonského vyznání (79 procent), homosexuální orientace (79 procent) nebo ateista (49 procent). Očividně před sebou máme ještě dlouhou cestu. Ale ateistů je, zejména mezi vzdělanou elitou, mnohem víc, než si mnozí uvědomují. Tak tomu bylo dokonce i v 19. století, kdy John Stuart Mill už mohl prohlásit: „Svět by byl ohromen, kdyby tušil, kolik z jeho zářivých osobností, těch nejvýznačnějších zastánců moudrosti a ctnosti je v otázce náboženství zcela skeptických."

                                               Z předmluvy autora