„Před každou cestou na místa Kafkova pobytu se vždy nejdřív snažím najít člověka, který má u sebe doma vrstvy starých pohlednic, zaprášené archivy a seřazené šanony. Když se setkáme, propojí se dva světy. Já hledám informace o domě na náměstí, protože tam byl Kafka, a on je překvapený, že u nich ten slavný spisovatel byl taky. Je to jako vhodit korunu do automatu - chrlí historky o nejlepší restauraci, kam se chodilo na tancovačky, a já si postupně ukládám do paměti obrázek města, kam Kafka přijel. A postupně se dozvídám, proč se jezdilo do klimatických lázní v Meranu, co lákalo na ostrov Helgoland a čím bylo tak zajímavé továrenské město Varnsdorf.

   Na konci téměř detektivního pátrání jsou cesty na konkrétní místa. Někdy jsou plné překvapení, a někdy velkých zklamání. Boj s časem je totiž asi největším problémem projektu. Jen v minulém roce byly zbourány dvě budovy důležité pro Kafkův život, ale fotograf Jan Jindra je před demolicí ještě stihl zachytit. Domy byly součástí prázdninové kolonie v německém letovisku Müritz, kde Kafka potkal svou poslední lásku Doru Diamantovou. Pro někoho dva obyčejné dřevěné domky, které lze strhnout ve prospěch nové zástavby. Pro milovníky historie naprosto nezapomenutelné místo.

  Podobný osud mělo sanatorium v italské Rivě. Jezdili sem slavní literáti, např. bratři Thomas a Heinrich Mannové. Také Kafka zde dvakrát bydlel a velmi na pobyt v sanatoriu vzpomínal. Dnes je z krásné secesní budovy jen ruina a hrozí, že bude přestavěna. Fotograf Jan Jindra ale většinou zažívá příjemnější překvapení: „Často jsem si dané místo představoval, téměř ho viděl a přemýšlel jsem, jak by se dalo vyfotit. Například v Berlině, kde bydlela rodina Felice Bauerové. Napjatě jsem šel tou ulicí, všechny domy byly z přelomu století. Už jsem ten dům na rohu skoro viděl. Jenže otevřu oči a přede mnou je úplně nová fasáda. Jediná z celé ulice. Chvíli jsem tam postával a váhal, jestli vůbec vejít. Myslel jsem, že uvnitř už nic původního nebude. Přesto - stále jsem uvažoval nad tím, kde přesně asi Felice bydlela. Z domu vyšla mladá maminka s dítětem, a když mě viděla, jak se zmateně rozhlížím, zeptala se mě, jestli něco hledám? Odpověděl jsem jí a ona se smíchem řekla: „Dál nemusíte hledat, v tom bytě bydlím já. Moje rodina si ještě pamatuje, že tam žili Bauerovi."

   Když připravuji texty, říkám si, že stačí vidět ta rozličná místa, a uvědomíte si, jak se vše mění. Dříve slavná a vyhlášená letoviska jsou dnes jen němými svědky dávných časů. Jejich návštěva inspiruje k přemýšlení: proč se Kafka vydal právě sem? Člověk musí být stále pozorný a udržovat se ve střehu. Vždycky se zdá, že už víc nelze najít, a pak na světlo vystoupí nová stopa a všechny dohady a inspirace do sebe náhle zapadnou jako dětská skládačka."

                                                                                                   Z předmluvy Putování napříč časem