Salkův institut se od svého založení zaměřuje na molekulární biologii a genetiku, dále pak na neurologii a biologii rostlin. V dnešní době je biomedicínský výzkum prováděn ve 24 laboratořích. Na institutu je zaměstnáno 56 kmenových a přes 850 dalších vědeckých spolupracovníků, z toho kolem 285 studentů doktorského programu,  přibližně 130 absolventů a více než 90 studentů běžného studia. Salkův institut vychoval více než 2.000 vědců, včetně řady nositelů Nobelovy ceny. Tento institut je po řadu let podporován udělováním finančních prostředků jeho členům  formou grantů, z nichž většina je udělena  National Institutes of Health a dále soukromými nadacemi a jednotlivci. Jednou z nejvýznamnějších nadací, která každoročně významně finančně přispívá Institutu, je nadace March of Dimes.

Jonas Salk a architekt Louis Kahn začali svou spolupráci na tvorbě komplexu v prosinci 1959, kdy Jonas Salk shrnul svou vizi slovy: „vytvořit takový prostor, který by si zasloužil návštěvu Picassa." V březnu 1960 bylo zažádáno u městské rady San Diega o pozemek s vyhlídkou na Pacifický oceán, a v červnu 1960 referendum občanů tuto žádost schválilo.

Se stavbou samotnou se začalo v roce 1962, první laboratoř byla otevřena v roce 1963, ale provizorní budovy, kam bylo několik vybraných vědců pozváno pracovat, fungovaly již během stavby komplexu. Mezi první členy fakulty Salkova institutu patří Jacob Bronowski, Melvin Cohn, Renato Dulbecco, Edwin Lennox a Leslie Orgel.   

Podle návrhu architekta Louise I. Kahna sestává Salkův institut biologických studií ze dvou zrcadlových částí, které tvoří křídla nádvoří. Každá budova má šest pater. Na třech patrech jsou laboratoře a nad nimi je přístup k technickému vybavení budovy. Do nádvoří vystupují oddělené věže, které slouží k individuálním profesorským studiím. Ve věžích na východní straně budov jsou veškerá zařízení jako je topení, ventilace, a jiné podpůrné systémy. Na západní straně je šest pater kanceláří s výhledem na oceán. Celkem je tu 29 oddělených částí, které dohromady vytvářejí celý Institut.

Osobní Kahnův styl se nezapře především na nádvoří. Kahn byl posedlý přírodním světlem. Způsob, kterým s ním pracoval, se neshoduje s přístupem žádného jiného moderního architekta. Na žádost J. E. Salka, aby institut poskytoval vědcům příjemné a inspirující prostředí pro výzkum, zaplavil Kahn laboratoře denním světlem. Postavil všechny čtyři vnější stěny na úrovni laboratoří z ohromných, dvojitých, skleněných okenních tabulí, které vytvářejí otevřené, vzdušné pracovní prostředí. Podle místního nařízení (local zoning codes) určujícího maximální výšku budovy musela být první dvě patra vybudována v podzemí, což ale nijak nezabránilo L. Kahnovi i do těchto prostor dovést denní světlo. Navrhl řadu světelných studní, 40 stop dlouhých (pozn. 1 stopa = 30,48 cm)  a 25 stop širokých, a to po obou stranách každé budovy, aby přivedl světlo i do nejnižšího patra.

Díky spolupráci Louise Kahna a Jonase Salka vznikl návrh prostoru, který jedinečně vyhovuje vědeckým výzkumům. Dalším z důležitých kroků bylo rozhodnout z jakých materiálů bude tato budova postavena, aby vydržela při minimální údržbě co nejdéle. Pro tento účel byly vybrány materiály jako beton, týkové dřevo, olovo, sklo a speciální ocel. Již stěny z litého betonu vytvářejí první hluboký dojem na návštěvníky. Architekt Kahn se vracel k římské architektuře, aby znovu využil voděodolnost a teplý, narůžovělý tón „pozzuolanic" betonu. Jakmile bylo betonování dokončeno, nebylo dovoleno jakékoliv další opracování - žádné broušení, plnění, ani malování. Architekt Kahn zvolil vzhled nedokončenosti týkového dřeva na studijních věžích a oknech kanceláří umístěných na západní straně.  Nařídil, že na týkové dřevo nesmí být použita žádná nátěrová hmota ani mořidlo. Exteriér budovy pouze s minimální údržbou vypadá téměř tak jako v šedesátých letech. Otevřené nádvoří z travertinového mramoru, které je prohlášeno za historické místo, přispívá k monumentálnosti budovy.

Salkův institut nabízí bezplatnou prohlídku tohoto architektonického skvostu, a to vždy od pondělí do pátku v pravé poledne. Je potřeba rezervovat si prohlídku dva dny předem. Rezervace je možná i přes internet.

Více fotografií tohoto architektonického skvostu můžete najít na internetovém portálu zabývajícím se moderní architekturou archiweb.cz.

 

Zdroj: materiály Salk Institute for Biological Studies

Přeložila: Martina Niederlová