Ucháč byl dlouho považován za jedlou houbu a byl  řazen mezi kodexové houby. Otrava po konzumaci ucháče se může, ale také nemusí dostavit a tak otravy touto houbou byly a pořád ještě jsou určitou záhadou (Giusti a Carnevale 1974).
Otravy ucháčem jsou poměrně časté. Ucháč obecný patří k prvním jarním houbám a houbaři si jej často spletou se smrži (Michelot 1989; Michelot a Toth 1991; Kohn a Maťovská 1997; Laethem a Dorran 2007), které v té době také rostou. Ucháč se objevuje v březnu až květnu v jehličnatých lesích, zejména pod borovicemi rostoucími na písčitých půdách. Nejčastější je v místech, kde se dřevo zpracovává – na hromadách pilin, kůry a na místech kde byl spalován dřevní odpad. Otrava je nevypočitatelná co se nástupu účinku týče. Prvé příznaky otravy se dostavují po 6-12 hodinách latence, ale ne každá konzumace houby musí skončit otravou.  Otrava probíhá ve dvou klinicky odlišných fázích. První fáze trvající 1-2 dny se projevuje únavou, bolestmi hlavy, závratěmi, pocitem naplněného žaludku a nevolností. Otravu dále charakterizuje úporné zvracení a bolesti v oblasti žaludku a jater. Druhá fáze je charakterizována poškozením funkce jater: objevuje se žloutenka, játra jsou citlivá na dotek, zvětšená a tuhá (Braun et al. 1979; Kao et al. 2007). V těžších případech může nastat jaterní koma. Také ostatní ucháče jsou jedovaté  - např. ucháč obrovský (Gyromitra gigas) nebo čepcovitý (G. infula) – a výjimkou nejsou ani smrtelné otravy (Giusti a Carnevale 1974; Michelot a Toth 1991).
Látkou, která je zodpovědná za jedovatost ucháčů, je acetyladehyd-N-methyl-N-formylhydrazon zvaný gyromitrin (List a Luft 1968). Toxicita gyromitrinu při perorálním podání, vyjádřená jako střední smrtná dávka (LD50) pro myš je 344 mg/kg (von Wright et al. 1978), pro laboratorního potkana 320 mg/kg (Mäkinen et al. 1977) a pro králíka 50 mg/kg (Pyysalo 1975).  Předpokládaná hodnota pro člověka je asi 20 mg/kg. Pozdější výzkumy ukázaly, že gyromitrin není jedinou jedovatou látkou ucháčů, ale že tyto houby obsahují i další, vyšší homology gyromitrinu. Aldehydem v gyromitrinu je acetaladehyd, ve vyšších homolozích je to butanal, 3-methylbutanal, pentanal či hexanal (Pyysalo 1975). Hydraziny obsažené v ucháčích jsou nestálé těkavé látky. Snadno degradují na menší  hydrazinové deriváty a jejich konečným produktem je methylhydrazin (Itoh et al. 2008). Ten je pravděpodobně vlastní toxickou látkou, zodpovědnou za otravu ucháčem (Coulet a Guillot  1982). Je to látka s vysokou inhalační toxicitou (Zelnick et al. 2003). Hydrazin a jeho deriváty jsou nejen obecně jedovaté, ale také karcinogenní látky (Shimizu et al. 1974; Toth 1980). Hydrazin a jeho alkylderiváty jsou využívány také jako raketová paliva (Doerr 2001).

gyromitrin

Literatura
Braun R, Greeff U, Netter KJ. Liver injury by the false morel poison gyromitrin. Toxicology. 1979; 12: 155-163.
Coulet M, Guillot J. Poisoning by Gyromitra : a possible mechanism. Med Hypotheses. 1982; 8: 325-334.
Doerr DF. Development of an advanced rocket propellant handler's suit. Acta Astronaut. 2001; 49: 463-468.
Giusti GV, Carnevale A. A case of fatal poisoning by Gyromitra esculenta. Arch Toxicol 1974; 33: 49-54.
Itoh H, Suzuta T, Hoshino T, Takaya N. Novel dehydrogenase catalyzes oxidative hydrolysis of carbon-nitrogen double bonds for hydrazone degradation. J Biol Chem 2008; 283: 5790-5800.
Kao YH, Chong CH, Ng WT, Lim D. Hydrazine inhalation hepatotoxicity. Occup Med (Lond) 2007; 57: 535-537.
Kohn R, Mot'ovská Z. Otravy houbami – klasifikace, symptomy, terapie. Vnitr Lek 1997; 43: 230-233
Leathem AM, Dorran TJ. Poisoning due to raw Gyromitra esculenta (false morels) west of the Rockies. CJEM 2007; 9: 127-130.
List P, Luft P.  Gyromitrin, das Gift der Fruhjahrslorchel Gyromitra (Helvella) esculenta FR. Arch Pharmazie 1968; 301: 294.
Mäkinen SM, Kreula M, Kauppi M. Acute oral toxicity of ethylidene gyromitrin in rabbits, rats and chickens. Food Cosmet Toxicol 1977; 15: 575-578.
Michelot D. Poisoning by Geromitra esculenta. J Toxicol Clin Exp 1989; 9: 83-99.
Michelot D, Toth B. Poisoning by Gyromitra esculenta--a review. J Appl Toxicol 1991; 11: 235-243.
Pyysalo H. Some new toxic compounds in false morels, Gyromitra esculenta. Naturwissenschaften. 1975; 62: 395.
Shimizu H, Nagel D, Toth B. Ethylhydrazine hydrochloride as a tumor inducer in mice. Int J Cancer 1974; 13: 500 – 505.
Toth B. Actual new cancer-causing hydrazines, hydrazides, and hydrazones. J Cancer Res Clin Oncol 1980; 97: 97-108.
von Wright A, Niskanen A, Pyysalo H. Mutagenic properties of ethylidene gyromitrin and its metabolites in microsomal activation tests and in the host-mediated assay. Mutat Res 1978; 54: 167-173.
Zelnick SD, Mattie DR, Stepaniak PC. Occupational exposure to hydrazines: treatment of acute central nervous system toxicity. Aviat Space Environ Med 2003; 74: 1285-1291.

 

zdroj: Toxicology, autor prof. RNDr. Jiří Patočka, CSc.