Nervové mechanismy mozku jasně přiřazují konkrétní barvu konkrétnímu objektu, takže člověk neuvidí omylem modré plameňáky nebo růžové jezero. Ale co se stane, když se ztratí objekt, se kterým je barva spojena? Výzkum Chicagské university poprvé v historii ukázal, že se barva neztrácí spolu s objektem, ale zachytí se části nějakého jiného objektu v dohledu. Toto zjištění nám odhaluje novou základní vlastnost vidění.

Výzkum ukazuje, že mozek zpracovává tvar a barvu objektu dvěma oddělenými cestami. Přestože tvar a barva objektu spolu jsou normálně svázány, nervová reprezentace barvy může přetrvávat sama o sobě. Dojde-li k tomu, vzniká v mozku nový odkaz přiřazující tuto barvu jinému viditelnému tvaru.

„Barva je v mozku. Je to výsledek konstrukce podobně, jako je výsledkem konstrukce význam slov. Bez nervových procesů v mozku bychom nebyli schopni vnímat barvy objektů o nic více, než jsme schopni vnímat slova jazyka, který slyšíme, ale neznáme," uvedl Steven Shevell, psycholog Chicagské university, který se specializuje na oblast barev a vidění.

Zjištění Stevena Shevella jsou obsažena ve zprávě „Chyby v přiřazování barev v případech rivalitního potlačení formy" v posledním vydání časopisu Psychological Science. Wook Hong, který na Chicagské universitě získal titul PhD a nyní působí jako odborný asistent na Vanderbilt University, se Stevenem Shevellem spolupracoval při vedení výzkumu i přípravě zprávy.

Jejich práce nám pomáhá pochopit, jakým způsobem slučuje mozek různé charakteristiky objektu (tvar, barva, místo a rychlost) do jednoho celku. „Jedním z aspektů lidského vidění, který si normálně neuvědomujeme, je, že různé charakteristiky objektu, včetně barvy a tvaru, jsou reprezentovány v různých částech mozku," řekl Steven Shevell, profesor psychologie, oftalmologie a vidění. Když vidíme letět basketbalový míč, vnímáme jej jako objekt určité barvy, tvaru a rychlosti. „Vzájemné spojení, čili to, čemu je možné říct ´nervový slepenec´ všech různých charakteristik umožňující nám vidět celistvý objekt, je složitá mozková funkce. Náš výzkum zkoumal, jakým způsobem to mozek dělá," vysvětlil Shevell.

Při výzkumu toho, jakým způsobem probíhá v mozku reprezentace barvy objektu, použili vědci techniku nazývanou binokulární rivalita. Během tohoto postupu je každému oku předložen odlišný obraz a signály z pravého oka jsou tedy v protikladu k signálům přicházejícím z oka levého.

„Mozek má problém nekompatibilní signály z obou očí sloučit. Jsou-li signály z obou očí dostatečně rozdílné, řeší mozek rozporuplné informace potlačením informace přicházející z jednoho oka," uvedl Shevell. „Zkoumali jsme tuto funkci mozku za pomoci metody, která potlačila informace o tvaru předmětu (ale ne o barvě) v jednom oku."

Vědci nejprve ukázali vertikálně zeleně pruhovaný předmět levému oku a pak horizontálně červeně pruhovaný předmět oku pravému. „Mozek není schopen tyto informace spojit tak, aby dávaly smysl. Takže mozek vidí jen horizontální nebo vertikální pruhy," řekl Shevell. Pro své výzkumy vyvinuli vědci novou formu techniky umožňující potlačení horizontálního vzorku bez eliminace červené barvy, která pak v mozku přetrvávala.

V této chvíli měl mozek stejný problém, jako mají lidé při hře, ve které je o jednu židli méně, než kolik je hráčů, a na daný povel se každý snaží sednout si. Červená a zelená barva se do vědomí dostanou, ale pouze s jedním vertikálním vzorem - jeden objekt, ovšem se dvěma barvami. Překvapujícím výsledkem bylo, že „odhmotněná červená, pocházející z neviděného horizontálního vzoru v jednom oku, se přilepila na místa vědomě viděného vertikálního vzoru z druhého oka. To dokazuje myšlenku nervového spojení nebo nervového slepence, při kterém je barva s objektem spojena prostřednictvím aktivního nervového procesu," uvedl Shevell.

„Nám se to zdá automatické," dodal Shevell. „Každý basketbalový míč má svou barvu, každé tričko má svou barvu, avšak mozek musí připojit barvu každého předmětu k jeho tvaru."

Tento výzkum je financován Národním institutem zdraví.

 

2.10.2009

 Zdrojový článek: ScienceDaily

Obrázek: Indiana Public Media

Přeložila: Veronika Součková