"Konkrétní zvířata jsou považována za prapředky, jindy za nebeské posly a doprovod bohů, za dočasnou schránku lidské duše na cestě k Nirváně, v neposlední řadě zosobňují dobrá či špatná znamení. Rovněž skutečná zvířata, pokud prostoupila sítem bájí a uměleckého ztvárnění, jsou téměř vždy obdařena symbolikou. Lze si domyslet, že líté šelmy ztělesňují mocné přírodní síly, ale i drobní ptáci, vodní živlové a hmyz nesou symboliku, jejíž výklad se sice rozrůzňuje v regionech, ale přesto je prosycen jednotícím momentem, plynoucím z čínské kulturní dominance i všudypřítomného buddhismu. V písemnictví a slovesnosti nejedná zvíře za sebe, v jeho jednání se odráží vztah člověka k němu. Tím spíše v rituálu, kde je zvíře na jedné straně uctíváno, na druhé obětováno. Ve výtvarném umění jsou zvířata běžným motivem, zpodobovaným samostatně nebo prostřednictvím ornamentu aplikovaného na užitých předmětech a architektuře. Specifická vyobrazení jsou nadána magickou mocí a uchovávají se jako amulety, ale i ostatní výjevy tají hlubší smysl náboženský a etický.

V Japonsku oblíbený motiv tří opic (sambiki - no saru), z nichž jedna si zakrývá oči, druhá uši a třetí ústa, má kořeny v buddhismu. Učí, že zlo nemá být vidět, nemá být slyšet, a nemá se o něm mluvit. Motiv vychází ze slovní hříčky: saru znamená opici a zaru je záporná slovesná koncovka. Buddhismus ovšem nasál mnoho prvků ze starších tradic: indického hinduismu, tibetského bönu, čínského taoismu a japonského šintoismu. Tato učení rovněž obsahují silné vazby na přírodu a postoje z toho plynoucí. Hory, řeky, stromy, ale i zvířata skrývají kami, čili přírodní božskou sílu a jsou předmětem uctívání. Čínský taoismus zase vede k harmonického soužití s přírodou, k udržení rovnováhy mezi krajními póly jing a jang. Taoističtí mistři učili, jak přestoupit hranici života a smrti, ti, kdož dosáhli takového stavu, jsou často doprovázeni bájnými zvířaty, jelínkem, želvou nebo jeřábem. „Opeřit se", tj. proměnit se v jeřába, je obraz značící dosažení nesmrtelnosti.

Tato kniha je sborníkem příspěvků, které se v roce 2008 sešly na konferenci Zvířecí mýty a mytická zvířata, druhé v řadě mezinárodních konferencí z kulturní a sociální antropologie východní Asie, organizovaných na katedře asijských studií Univerzity Palackého v Olomouci. Je tedy koláží do jisté míry nahodile sestavenou z témat, jimiž se zúčastnění autoři zaobírají, a nemůže pokrýt téma mytické zvířeny v Asii systematicky a v celé šíři. Zdařilo se to však v rovině geografické, která je v celku rovnoměrně, a tudíž uspokojivě obsazena. Čtenáře zavede do Japonska, Koreje či Vietnamu, Tibetu či Indie, do vlastní Číny, ale i na Taiwan a do Guangxi mezi národnost Zhuangů.

Náš sborník není přehledovým dílem, a právě díky tomu se vyhnul generalizacím, schematizaci a z toho plynoucím nepřesnostem. Specializace témat naopak umožňuje podat problematiku s přesností a plasticky, tzn. Přistupovat k ní z různých úhlů a nahlížet ji nestejným pohledem badatelů vyškolených v různých oborech: Orientální filologii, historii, obecné lingvistice, etnologii, religionistice a také zoologii."

                                      Z přebalu knihy a předmluvy Lucie Olivové