Prvním krokem mělo být válečné zničení Československa za pomocí sudetských henleinovců a prostřednictvím československé izolace od spojenců - zařízené britským premiérem N. Chamberlainem a poté dosažené bleskovým vítězstvím německé armády během dvou až osmi dnů. Autoři především na základě něměckých pramenů přesvědčivě dokazují, že tato myšlenka byla nereálná a že jsme se mohli bránit výrazně déle než tři týdny.

 Ve své posedlosti vizí Německa jako světové mocnosti - snad dokonce i číslo 1 - a také v rozpolcenosti své mysli vyvěrající z obav, že se toho nedožije, odložil Hitler termín 1943-1945 de facto k ledu a brzo se začínal hnát za svou původně vedlejší, pro něj však stále více už prioritní - řekněme - „urychlenou variantou": za vyřízením Československa v termínu co nejbližším, tj. pokud možno už v roce 1938, a to - jak už bylo v našem nešťastném středoevropském kraji zvykem - válkou, a to bleskovou a totální. Základní termín a jeho podmínka - plná připravenost Německa k válce, jako by byl Hitlerovi posloužil jen k uchlácholení „starých" generálů, kterým se do války příliš nechtělo.

Vývoj této přeměny krátce a dobře dokládá J.W.Brügel: Jestliže ještě v dodatku (tzv. addenda) ze 7. prosince dosavadní nejvyšší velitel pozemního vojska generál Blomberg „podle pokynu vůdce" zakázal vyvolávat domněnky, že s válkou je třeba počítat už v roce 1938, pak v příloze k addendě vydané 21. prosince 1937 se už objevil opak: „K operaci Zelený (tj. proti ČSR) se přikročí ještě před dosažením plné připravenosti Německa k válce."

A bylo to - k „urychlené variantě" byl základ už položen. Po anšlusu Rakouska (11.-13.března 1938) Hitler však hodlal „nejprve strávit Rakousko" a v den svých narozenin 21.4. vyložil reorganizovaného wehrmachtu generálu Keitlovi, že ČSR v dohledné době napadnout nehodlá. Zjevně došel k závěru, že k louskání českého ořechu se budou muset v zájmu urychlené varianty použít síly a metody. Chtěl proto ještě trochu počkat.

Hitler dal nakonec přednost politickému řešení, ke kterému mu pomohla mnichovská konference. Kromě odpovědi na otázku, zda jsme se měli a mohli bránit, sleduje publikace činnost německé páté kolony v podobě špionáže, diverzních akcí, vytváření vojenských organizací, včetně pokusu o puč. A také odpovídá - na základě bohatého dokumentačního materiálu, tabulek, grafů, map - na otázku obranyschopnosti ČSR a poměru sil v potenciální německo-české válce, ale seznamuje i s vojenskou opozicí proti Hitlerovi a dalšími problémy, které souvisely s tímto složitým obdobím.

                                                                                                                 Z předmluvy autorů a přebalu knihy.