V nové studii otištěné v časopise British Ecological Society´s Journal of Animal Ecology se uvádí, že krokodýlové mohou při překonávání velkých vodních ploch využívat mořských proudů podobně jako surfař jedoucí na vlně. Krokodýl mořský (crocodylus porosus) je obojživelný plaz žijící především v řekách, mangrovech a v ústích řek. Vyskytuje se na území větším než 10.000 kilometrů čtverečních v jihovýchodním Pacifiku - od východní Indie po Fidži a od severní Číny po jižní Austrálii. Přestože většinu života tráví v mořské vodě, nemůže být považován za mořského plaza jako například želva, protože potravu i pitnou vodu si obstarává na pevnině.

Existuje mnoho zpráv o pozorování velkých krokodýlů daleko na moři, avšak toto je první studie, která při využití podvodních akustických zařízení a satelitního pozorování ukázala, že mořští krokodýlové využívají během svých dálkových cest povrchových mořských proudů. To jim umožňuje dostat se z jednoho ostrova v Tichém oceánu na druhý. Tyto výsledky vysvětlují, proč nedošlo k rozrůznění tohoto živočišného druhu i přesto, že se tento druh krokodýla vyskytuje na tak obrovském teritoriu.

Dr. Hamish CampbellUniversity of Queensland a jeho kolegové z Queensland Parks, Wildlife Service a z australské zoo označili na odlehlém místě řeky Kennedy v severním Queenslandu celkem 27 mořských krokodýlů a připevnili jim na tělo ultrazvukové vysílačky. Za pomoci podvodních přijímačů pak sledovali po dobu dvanácti měsíců každý jejich pohyb.

Za tuto dobu shromáždili 1,2 miliónů údajů a zjistili, že dospělí krokodýlové (samci i samice) podnikají dálkové cesty a pravidelně se dostávají až 50km daleko od svého domovského ústí řeky na otevřené moře. Podle získaných údajů začínají krokodýlové svou dálkovou cestu vždy během první hodiny po počátku odlivu, což jim umožňuje plout s proudem. Svou cestu pak končí tím, že se nechají vynést na říční břeh, když nastane příliv. Tým výzkumníků, do kterého patřil i nedávno zesnulý Steve Irwin (přezdívaný ´lovec krokodýlů´), znovu analyzoval archivní údaje o několika krokodýlech, kteří byli při své cestě přes oceán sledováni satelitem. Porovnáním pohybu krokodýlů a odhadem směru povrchových proudů zjistili, že krokodýlové pohybující se v moři vykazují v oceánu stejnou strategii chování.

Jeden satelitem sledovaný krokodýl (samec dlouhý 3,84m) opustil řeku Kennedy a překonal během 25 dnů vzdálenost 590km směrem k poloostrovu mysu York. Svou cestu si načasoval tak, aby se shodovala se sezónním směrem proudů vznikajících v Carpentarském zálivu. Druhý krokodýl (samec dlouhý 4,84m) překonal během 20 dnů vzdálenost více než 411km mezi východním pobřežím poloostrova mysu York poloostrov přes Torresův průliv až k řece Wenlock na západním pobřeží mysu York. Torresův průliv je nechvalně známý svými silnými proudy, a když krokodýl k průlivu připlul, směřoval proud proti němu. Krokodýl proto čtyři dny počkal v malé zátoce a průliv přeplaval, až když se proud obrátil a odpovídal směru jeho zamýšlené cesty.

Dr. Campbell tvrdí: „Mořský krokodýl se vyskytuje na velkém území v oblasti Indického a Tichého oceánu, a protože je to jediný druh krokodýla žijící ve slané vodě, který v této obrovské oblasti existuje, dochází pravděpodobně k pravidelnému míšení mezi jednotlivými populacemi. Krokodýlové nejsou dobří plavci, a tak není pravděpodobné, že by dokázali přeplavat velké vodní plochy. Ale jsou schopni dlouho přežívat ve slané vodě bez toho, že by museli jíst nebo pít. Cestují pouze tehdy, shoduje-li se mořské proudění se směrem jejich cesty. Tak mohou překonat velké vzdálenosti. To vysvětluje nejen způsob pohybu mořských krokodýlů mezi jednotlivými oceánskými ostrovy, ale podporuje také teorii, že krokodýlové překonali velké mořské plochy i během svého vývoje v minulosti."

 

8. června 2010

Zdrojový článek: Science Daily

Obrázek: GreenAnswers.com

Přeložila: Veronika Součková