„Fyzik a laureát Nobelovy ceny Jean Perrin jednou konstatoval, že klíčem k jakémukoliv vědeckému pokroku je „vysvětlit zjevné, ale složité věci čímsi jednoduchým, co vidět není“. Taková poznání poháněly dvě největší revoluce v biologii – v evoluci a genetice. Darwin vysvětlil druhovou mnohotvárnost ve fosilním záznamu a rozmanitost živých organismů jako výsledek celé věky probíhajícího přírodního výběru. Molekulární biologie objasnila, jak je u všech druhů dědičný základ zakódován v molekulách DNA, kterou vytvářejí pouhé čtyři základní složky. Třebaže šlo o úžasný vhled, ať už jde o vysvětlení původu složitých viditelných forem, od těl starobylých trilobitů po zobáky galapážských pěnkavek, nebyl úplný. Jak se jednotlivé formy vytvářejí a jak probíhala jejich evoluce, nevysvětluje přímo přírodní výběr ani DNA.

Klíčem k pochopení tvarů je vývoj, ontogeneze, jehož prostřednictvím dává jednobuněčné vajíčko vzniknout složitému živočichovi čítajícímu mnoho miliard buněk. Tohle úžasné divadlo odolávalo vysvětlení jako jedna z velkých nevyřešených záhad biologie po téměř dvě století. A ontogeneze je s evolucí úzce spjata, protože právě změnami v embryích vyvstávají změny ve formě. Za uplynulá dvě desetiletí se v biologii rozvinula nová revoluce. Pokroky ve vývojové biologii a v evolučně vývojové biologii, přezdívané evodevo, odhalují mnohé o neviditelných genech a určitých jednoduchých pravidlech, která určují tvar živočicha i evoluci tohoto tvaru. Mnohé z toho, co jsme se už dozvěděli, je tak ohromující a neočekávané, že to pronikavě přetváří náš obraz o tom, jak evoluce funguje. Žádný biolog třeba nikdy nepředpokládal, že tytéž geny, které řídí vytváření hmyzího těla a orgánů, řídí také vytváření těl našich.

Při psaní této knihy jsem myslel na několik typů čtenářů. Za prvé na každého se zájmem o přírodu a přírodopis, kdo je nadšen z živočichů deštného lesa, korálového útesu, savany či fosilních usazenin: dostane se mu hojného čtení o utváření a evoluci některých z nejvíce fascinujících tvorů minulosti i současnosti. Za druhé jsem měl na mysli fyziky, inženýry, počítačové experty a další, které zajímá původ složitosti: těm kniha podává výklad o nesmírné rozmanitosti, která se vytváří z kombinací malého množství běžných prvků. Za třetí na studenty a jejich učitele, protože pevně věřím, že nové poznání skrze evodevo evoluční proces oživuje a nabízí působivější a názornější obraz evoluce než modely doposud vyučované a probírané. A za čtvrté jsem při psaní myslel na každého, kdo snad přemítá nad otázkou „Odkud jsem se vzal?“ Tato kniha je také o nás, o cestě, kterou jsme prodělali od vajíčka po dospělce, i o strastiplné anabázi od vzniku živočichů po nedávný vznik našeho druhu.“

Z předmluvy autora.