Ivan Klíma napsal a vydal mnoho povídek, románů, esejů i divadelních her, na stovky článků a stal se nejen u nás, ale i ve světě jedním z nejznámějších českých spisovatelů 20. století. Nyní ve svých pamětech toto již minulé století, v němž učinil zkušenost dvou zhoubných diktatur, nazval "šíleným", jako úsek dějin, kterému nejsme s to porozumět, stejně jako nerozumíme šílenému člověku. V knize Moje šílené století vypráví nejen příběh svůj a svých blízkých a přátel, události doby, ve které žil, ale hledá pro to podstatné, co se stalo, i filosofické vysvětlení.
"Mladý redaktor českého vysílání BBC, pro kterého jsem psával občas komentáře, se mě jednou zeptal: Proč nenapíšete, jak se mohlo stát, že jste byl v mládí komunista? Myslím, že by to posluchače zajímalo. Uvědomil jsem si, že ačkoliv jsem mnohé z toho, co jsem zažil, použil jako námět pro svoje prózy, tématu svého několikaletého členství v komunistické straně jsem se vyhýbal, snad jen s výjimkou několika ne příliš autobiografických pasáží v Soudci z milosti. Komunistickou stranu anebo přesněji komunistické hnutí už dlouhou dobu považuji za zločinné spiknutí proti demokracii. A člověku není příjemné připomínat si, že byl, byť poměrně krátkou dobu, členem právě této strany. Ale měl můj mladý kolega z BBC pravdu? Koho ještě dnes mohou zajímat příčiny, proč tolik lidí v mé generaci podlehlo ideologii, která svými kořeny hluboko tkvěla v myšlení, v sociální situaci a ve společenských náladách z přelomu devatenáctého a dvacátého století.
Všechny ideologie minulosti, které vedly k vraždění, se mohly rozvinout teprve tehdy, když dokázaly vyčistit mozky lidí od všeho, co vyhlásily za nepatřičné, a přimět je k fanatické oddanosti ideám, které vyhlásily za patřičné. V tom se nelišily od současných ideologií, které vedou k teroristickému vraždění. Každá fanatická oddanost pravdě, ať přičítané božské nebo pozemské autoritě, vede k obdobným důsledkům: lidé umírají anebo jsou vražděni, zmíněná pravda je obvykle nadlouho nepřežije.
Nehodlám psát obvyklé paměti mimo jiné i proto, že mám od dětství mizernou pamět, zvláště pokud se jedná o doslovné znění rozhovorů anebo podrobnosti, které sice nebyly významné, ale mají pro čtenáře anebo posluchače zvláštní přitažlivost. Také jsem v mnoha případech nechtěl být osobní a ve svém vzpomínání i v úvahách jsem se soustředil spíše na okolnosti, které v onom šíleném století člověka někdy zaváděly, jindy ho nutily k osudovým rozhodnutím."
Z předmluvy autora.
Klíma, Ivan Moje šílené století / Ivan Klíma. - Praha : Academia, 2010. - 528 s. - (Paměť ; sv. 17) ISBN 978-80-200-16973
"Lidská paměť je velmi spolehlivá věc. Uchovává si vzpomínky
na události, které jsme prožili, a navléká si je na dlouhou šňůru našeho
vlastního sebepoznání, takže jednou, až zestárneme, budeme moci
s klidným svědomím říci: „Poslouchejte, děti, tak takhle to vlastně
se mnou bylo…“ Má-li směřování našich osudů vůbec nějaký smysl, hlídá
nám jej naše paměť…
Lidská paměť je velmi nespolehlivá věc. I pro
ni platí ono známé rčení „sejde z očí, sejde z mysli“, velmi ráda
retušuje obraz minulosti, aby byl pro nás příznivější, a po nějakém čase
podléhá mediálním vlivům. Někteří vojáci bojující v druhé světové válce
časem zapomněli na svá vlastní hrdinství natolik, že po čtyřiceti
letech odříkali reportérům jako svůj příběh obsah filmu, který byl
mezitím o nich natočen.
Lidská paměť je velmi milosrdná věc. Jsou
okamžiky, kdy spolehlivě vytěsní všechny křivdy a utrpení, aby nám
ve vzpomínce nabídla povzbudivý a harmonický obraz doby, v níž jsme
se společně se svými blízkými těšili pohodě a měli se vzájemně
rádi. Nepohoršujme se nad tím; vždyť idyla našeho dětství je obrazem,
z něhož spolehlivě čerpáme sílu proti zlhostejnění a nečekaným
turbulencím.
Lidská paměť je velmi nemilosrdná věc. Jsou chvíle,
v nichž se i po desetiletích rozpomene do nejmenších detailů na tváře
a skutky vrahů, kterým jsme jen o vlas unikli, či na nenávistnou slinu,
kterou po nás někdo plivnul. Ano, v jistém smyslu platí ono lakonické
konstatování, že kdo nezná svou minulost, je odsouzen ji opakovat.
Toho
všeho si je vědomo nakladatelství Academia, když čtenářům nabízí
v ediční řadě Paměť memoárově laděné texty nejen významných českých
vědců, ale i dalších zajímavých lidí, jejichž osudy dobře charakterizují
pohnutou dobu 20. století; řada je zpestřena i životopisnými
monografiemi a edicí korespondence. A tak se nám v ní představují fyzici
i historici, spisovatelé i policisté, civilisté i vojáci, vězňové
nacistických i komunistických kriminálů, lidé, s nimiž osud zamával už
v raném věku, i lidé, kteří život strávili v poklidné práci ve své
laboratoři. Jejich knihy je dobré číst, protože jejich paměť je i naší
pamětí."
Knihu nakladatelství Academia, které se zaměřuje na vydávání publikací ze všech vědních oborů, si můžete zakoupit i na stránkách jejich internetového knihkupectví. Academia vydává původní vědecké monografie a práce českých vědců, díla klasiků vědy, překlady zahraničních autorů, populárně naučnou literaturu, literaturu faktu, encyklopedie, slovníky, jazykové učebnice, příručky a vysokoškolské učebnice, ale také kvalitní českou i překladovou beletrii.