"Hlavním důvodem toho, proč jsou Canterburské povídky navzdory tomu, že se jedná o nedokončené dílo a že od jejich napsání uplynulo již tolik let, stále živou četbou, je bezpochyby skutečnost, že Geoffrey Chaucer, královský panoš, celní úředník, příležitostný diplomat a básník, nenapsal vysoce stylizované dílo z uzavřeného dvorského prostředí, typické pro tehdejší literaturu, ale plnokrevné příběhy o životě ve všech jeho podobách.Canterburské povídky přitom zdaleka nemilují pouze Angličané (Britové), nýbrž lidé ze všech koutů světa. Mnozí si na ně, jak mi nejednou řekli, vzpomenou při každé návštěvě Anglie (Velké Británie), sám nejsem výjimkou.

Struktura i obsah Canterburských povídek (nejspíš inspirovaných Boccacciovým Dekameronem) jsou dobře známé. Pokud jde o otázku, proč se čtenáři k povídkám opakovaně vracejí, bývá jejich odpověď poněkud překvapivá, ale zároveň logická. Většina z nich tak činí, jak sama říká, pro idylický, poklidný a rozmarný charakter povídek. Jejich hodnocení je v zásadě správné. Chaucer sice nijak nezastírá dramatický charakter doby, na to je příliš dobrý spisovatel, ale většinou tak činí jaksi nenásilně, zastřeně, spíše v náznacích a narážkách než přímým popisem brutalit. Častěji opěvuje utěšenou anglickou krajinu, k níž ho zjevně pojila pevná pouta; není divu, že právě tyto pasáže patří k nejcitovanějším vůbec.

Dalším důvodem toho, proč Canterburské povídky nacházejí i v dnešní hektické době stále nové a nové čtenáře, je bezesporu kongeniální střídání prostředí, v nichž se příběhy odehrávají, a svým způsobem i změny témat a literárních stylů - vysokého a v zásadě lidového vyprávění; oba, první i druhý, byly Chaucerovi blízké a oba ovládal se sobě vlastní bravurou. S tím souvisí ještě jedna důležitá věc, a sice Chaucerova satira, vtip, ironie a nadsázka, prvoplánová i sofistikovaná komika, která nikoho nešetří. Jedním z hlavních terčů autorových ironických poznámek jsou představitelé katolické církve, ale i příslušníci dalších povolání - tesař, mlynář a také studenti, třebaže k nim jinak Chaucer chová zjevné sympatie."

Z předmluvy Martina Kováře.