Kosmický odpad vyvolává také právní otázky. Podle námořního práva může kdokoli odstranit opuštěnou loď bez svolení majitele. Pro vesmírná plavidla to však neplatí. Smlouva o využívání kosmického prostoru (Outer Space Treaty) z roku 1967 předpokládá, že "jakmile do kosmu cokoli umístíte, je to navždy vaše," uvádí James Dunstan, právník specializující se na otázky kosmického prostoru a zakladatel washingtonského sdružení Mobius Legal Group. USA tedy nesmějí beztrestně odstranit ruský satelit z oběžné dráhy, i kdyby byl úplně mrtvý a představoval nebezpečí pro aktivní kosmické lodi.

Spolu s Berinem Szokou ze skupiny odborníků Progress and Freedom Foundation sídlící také ve Washingtonu vypracoval Dunstan ekonomický model předpokládající přenesení odpovědnosti za likvidaci kosmického odpadu na soukromý sektor. Mezinárodní organizace, jako například IADC, by stanovila cenu za každý mrtvý satelit - například formou subvence. Soukromé společnosti by podávaly nabídky na odkoupení vesmírných lodí a jejich stažení z oběžné dráhy. Po dokončení mise by společnost získala subvenci financovanou z daně nově hrazené provozovateli satelitů.

Proč by ale tyto objekty měly shořet v atmosféře, když jsou potenciálně hodnotné? Dunstan odhaduje, že ze 6 000 tun materiálu na oběžné dráze Země tvoří jednu šestinu vysoce kvalitní hliník obsažený v horních stupních raket. Tyto prázdné palivové nádrže mají vnitřní objem 20krát větší než mezinárodní vesmírné stanice. Pokud by bylo možné je zachytit, mohly by se z nich stát levné kosmické stanice, nebo jak uvádí Dunstan, by se daly rozřezat a použít jako ochranné štíty jiných satelitů. 

Model prodejců použitých části družic je možná nesnadno realizovatelný, nicméně potřeba řešit problém kosmického odpadu je neodkladná. "Naše budoucí možnosti v oblasti využívání kosmického prostoru jsou přímo ohroženy kosmickým odpadem," říká Szoka. Potěšující je, že Evropská kosmická agentura podepsala se španělskou společností Indra Espacio smlouvu na vývoj radarového systému na sledování kosmického odpadu. V USA spolupracuje organizace Ball Aerospace Technologies s firmou Boeing na vývoji vesmírného satelitu sledujícího kosmický prostor, teleskopu vyhrazeného pro sledování kosmického odpadu.

"Musíme neodkladně začít odstraňovat odpad z oběžné dráhy," vyzývá Klinkrad. Dokonce i v průběhu našeho rozhovoru zahajuje jeho tým další pozorovací kampaň. Cosi pronásleduje satelit ERS-1 patřící Evropské kosmické agentuře. Během dvou dnů je nutné rozhodnout, zda bude nutné použít drahé palivo na přesun kosmické lodi. "To se teď děje skoro každý den," říká rezignovaně Klinkrad.

 

Pochod zombie
Galaxy 15 je jméno, které nahání hrůzu provozovatelům satelitů na celém světě. Z kdysi běžné a do značné míry anonymní telekomunikační družice se stala zombie. Během solární bouře 5. dubna přestala Galaxy komunikovat se svými provozovateli.

Intelsat, majitel družice, zkoumá, zda "šílenství" Galaxy 15 opravdu zapříčinila solární bouře. Galaxy 15 ale není problémem pouze pro svého majitele. Družice zahájila bezcílnou pouť napříč vesmírem a směřuje k přirozenému orbitálnímu hřbitovu vzniklému zemskou přitažlivostí. Než tam však doklopýtá, hrozí riziko kolize s dalšími satelity. Prozatím ohrozila tři objekty a nejméně tři další jí stojí v cestě. Aby mohli operátoři zabránit střetu, musí počkat, až se zombie přiblíží, a pak navigovat vlastní družici tak, aby se Galaxy vyhnula.

Na Galaxy 15 je zvláště nepříjemný fakt, že její hlavní vysílač i přijímač jsou stále funkční a svým driftováním napříč drahami ostatních funkčních družic může narušovat jejich komunikaci. Ostatní provozovatelé satelitů proto používají hustší paprsky, větší antény a méně energie. Vlastně si se svými satelity šeptají v naději, že si jich zombie nevšimne. To všechno stojí peníze - spoustu peněz. "Tyto satelity vydělávají miliony dolarů měsíčně," říká James Dunstan z právního sdružení Mobius. Každý úhybný manévr, který má zabránit kolizi, ukrojí z těchto zisků 10 miliónů dolarů, protože odčerpá drahocenné palivo, které by se jinak využilo na korekci přirozené tendence satelitů odplout na orbitální hřbitov. Společnosti sice neprozrazují, kolik paliva na úhybné manévry použijí, ale Dunstan odhaduje, že každý takový manévr zkrátí životnost satelitu o čtyři až dvanáct měsíců.  Potíže s Galaxy 15 mohou stát telekomunikační průmysl klidně 100 milionů dolarů, tvrdí Dunstan.

Tobias Nassif z Intelsatu to ale vidí jinak. Tvrdí, že při vysoké ostražitosti je možné většinu manévrů sloučit s operací prováděnou jednou za čtrnáct dní v rámci zabránění odplutí družice. "Z kosmického odpadu nemáme vážné obavy," říká. "Ale máme jej stále na paměti."

Stuart Clark je autorem publikace The Big Questions: The Universe (Quercus, 2010).

 

15. září 2010

Zdrojový článek: NewScientist

Obrázek: Space debris, ESA-ESOC

Přeložila: Veronika Součková