"Miroslav Raab: Bývala období v lidských dějinách, kdy technika, věda a umění tvořily jednotu. Renesančnímu umělci svěřili projekt vznosného chrámu, pověřili ho realizací stavby a ještě po něm chtěli, aby kupoli vyzdobil rozměrnou freskou. Dnes je něco takového stěží myslitelné. Jednotlivé oblasti techniky i vědy se začaly specializovat, došlo k tomu, že odborníci z různých oblastí si přestávají rozumět, nemají společnou řeč. A také se vytrácí porozumění mezi vědou, technikou a uměním. A to je veliká škoda, protože nejvýznamnější objevy v technice i ve vědě nastávají právě tam, kde se jednotlivá odvětví stýkají, nebo ještě lépe překrývají. Umění zase podněcuje představivost a inspiraci. ... Setkávání odborníků z různých oborů je vždycky podnětné, zajímavé a plodné, může z něj vzniknout nový poznatek nebo i konkrétní nový výrobek. Může být ale také velice příjemné a stává i na počátku mezioborové spolupráce. Je veliké štěstí, když takové přátelství navíc vytvoří most mezi generacemi.

K jednomu takovému nečekanému setkání došlo v lednu roku 2009 při vernisáži Radka Mikuláše v Ústavu makromolekulární chemie Akademie věd na pražských Petřinách. Tam Radek poprvé veřejnosti představil velkoformátové fotografie zamrzlých vodních ploch, jezer, přehradních nádrží, a hlavně řek. Tyto snímky původně sloužily jen jako dokumentace Radkových zimních výletů na bruslích. Ukázaly ale, že jejich autor je nejen vzdělaný geolog, ale má i neobyčejný výtvarný cit. Výstava byla moc krásná, a mě navíc zaujala také z profesního hlediska. Led mě totiž už dlouho zajímá jako pozoruhodný a velmi proměnlivý materiál. A tak jsme se s Radkem dali do řeči a vznikla myšlenka, že by se vystavené fotografie mohly stát základem zajímavé a krásné knížky. A domluvili jsme se také na tom, že bychom společně k takové publikaci napsali úvod formou dialogu. Že bychom, Radku, tedy přikročili k rozhovoru? Jaký je vlastně tvůj obor, jaká je tvoje specializace?

Radek Mikuláš: Úplně všeobecně je mojí specializací geologie a paleontologie, což je věda o životě v minulých geologických obdobích. Kombinací geologie a paleontologie a současně nejnižší úrovní mé specializace je ichnologie, což je studium míšení, přepracovávání, měnění různých usazenin písků, jílů a tak dále, které kolem sebe částo vidíme v čisté i pozměněné podobě a změna jejich vlastností může být právě výsledkem činnosti organismů.

Miroslav Raab: Sníh a led jsou podstatné pro půvaby zimní krajiny. Ale, Radku, tvoje fotografie ukazují, že zimní příroda má ještě další skrytý rozměr, který může odhalit teprve pohled z neobvyklé perspektivy nebo z těsné blízkosti. Myslím, že právě bruslař, který je s ledem v bezprostředním kontaktu, může tuto utajenou krásu objevit a zprostředkovat. Morfologie a metamorfózy ledu, když se pozorují v různých obdobích, z různého pohledu a také v různém měřítku, skýtají nečekaný umělecký zážitek. Tvoje fotografie prozrazují nejen odborný pohled geologa, ale současně i cit pro estetickou stránku přírody a kompozici obrazu.

Radek Mikuláš: Určitě, zajímá mě výtvarná stránka kamení, ledu a řady dalších prvků krajiny, jinak bych přece s takovou umanutostí ty věci nehledal a nefotil. Ne že bych se hrdě nehlásil ke své odbornosti, ale nechci skrze geologii vysvětlovat úplně všechno. Ale samozřejmě, v ledu je poměrně dost struktur geologických nebo jejich analogií. Pak jsem si dobře vědom toho, že pozornost, snad by se dalo říct hypersenzitivita, kterou jsem věnoval texturám, strukturám a různým obrazcům v ledu, měla vysloveně prostý podnět: abych věděl, do čeho jdu, abych ten led "četl" správně ve smyslu možného nebezpečí při bruslení. I takhle jsem si postupně vypracoval určitou databázi ledových struktur a textur."

Z úvodu Miroslava Raaba a Radka Mikuláše.