"Zatímco současná molekulární biologie včetně molekulární genetiky je celkem nekonfliktní vědeckou disciplínou, v rámci které se již dlouho odehrávají pouze věcné odborné spory, genové inženýrství, zabývající se kromě jiného hlavně možnostmi umělých modifikací dědičných vlastností organismů, je stále zdrojem společenského rozruchu. Je to celkem pochopitelné. Jde o obor činnosti, která příliš výrazně vstupuje do našeho života. Přináší najednou velké množství otazníků, jež některé nás nutí k zamyšlení a jiné k aktivnímu odporu.

Z tohoto důvodu jsem v roce 2004 s radostí přivítal nabídku ČRo 2, abych po určitou dobu pravidelně ventiloval mimo jiné i své názory na problémy aplikací poznatků molekulární biologie, respektive genového inženýrství v praxi. Ohlasy na mé rozhovory s redaktorkou Zuzanou Vojtíškovou mne v prvním přiblížení poučily o postojích veřejnosti k otázkám genetických manipulací s organismy. Zkušenosti z veřejných diskuzí se studenty různých oborů a s odborníky jiného zaměření, novináři a televizními pracovníky, dotvořily mou představu o sporech, které se opakovaně, často velmi agresivně a se stále nesníženou intenzitou odehrávají.

Málokdo si uvědomuje, že podobné problémy s přijetím některých technologických novinek se v historii lidstva objevily již mnohokrát. Zvláštní rozruch pochopitelně vzbuzovaly vždy novoty spojené s rizikem. Bylo to třeba využívání strojů, atomové energie, ale také již pradávné využívání ohně, které v sobě spojovalo rysy obrovského pokroku, obavy z nekontrolovatelného rozšíření ničivého účinku a dokonce i hrozbu zneužití. Když si uvědomíme, jak to s pradávným vynálezem ohně, který dodnes budí obavy a lidský respekt, nakonec dopadlo, pak lze pochopitelně doufat i ve šťastnou budoucnost genového inženýrství. Ale nechtěl bych věci takto zjednodušovat. Je třeba vše bedlivě posoudit, jeden argument po druhém, abychom se neunáhlili.  Co kdyby přece jen šlo o něco principiálně odlišného.

Události roku 2008 jasně potvrdily, že otazníky kolem genového inženýrství budí stále neutuchající zájem církve, sdělovacích prostředků, politiků, veřejnosti i oponentů, zejména těch, kteří se sdružují kolem organizace Greenpeace. Tažení proti genovému inženýrství začalo vyhlášením moderních smrtelných hříchů Vatikánem. Provozování genového inženýrství mezi nimi zaujalo čestnou přední pozici. I když naši představitelé katolické církve vzniklý rozruch umírňovali a mluvili o novinářském posunu, autor článku Nenechte si vymývat mozek nezapomněl jmenovitě upozornit na to, že manipulace s lidskými geny je zavrženíhodná. Domnívám se, že jeho zjednodušené prohlášení bylo jen nedorozuměním, protože si asi neuvědomil, že právě manipulace s lidskými geny umožnila produkci mnoha lidských polypeptidů a proteinů, jako je třeba inzulin, růstový hormon a další. Málokdo dnes pochybuje o tom, že dostupnost těchto látek desítkám milionů nemocných na celém světě je jedním z největších darů vědy současnému lidstvu. Dal jsem si práci a pročetl jsem si reakce na hříšnost genového inženýrství snad v desítkách časopisů celého světa. Mile mne překvapilo, že v tomto případě se ve valné většině tisk vědy zastal."

Z úvodu autora.