"Existuje jen málo děl, která se tak významně zapsala do dějin evropské literární historie a inspirovala mnoho generací dalších autorů, jako jsou Homérovy epické básně. Platí to pro Iliadu stejně jako pro Odysseiu. Jejich překlady nalezneme ve všech světových jazycích. Rozšíření homérských skladeb však není výsadou moderní doby, již ve starověku se staly součástí repertoáru snad všech ionských pěvců. Tehdy se však ještě nejednalo o ucelený a snad můžeme říci i petrifikovaný text, ale vedle něho byly nepochybně vytvářeny básně další, doplňující původní příběh. Potulní pěvci (aiodové) původně zpracovali jednotlivé epizody v pozdější skladby. Na ně pak navázali rhapsódové (skladatelé písní), kteří přednášeli uzavřené části obou eposů a skládali také básně nové. Úloha pěvců v homérské době se však neomezovala jen na roli přednášejících a "strážců" homérského textu. Jejich postavení na dvorech vládců bylo mnohem důležitějsí a často byli pověřování různými odpovědnými úkoly. V pozdějších dobách však již byli vnímáni jen jako herci.

O osobě známé pod jménem Homér, které jsou Ilias i Odysseia připisovány, toho víme žalostně málo. Zcela jisté není ani jeho rodiště, ani doba, kdy žil. "Otec dějepisu" Herodotos sice zasazuje Homéra do druhé poloviny 9. století př. Kr., ale daleko pravděpodobnější se zdá, že žil až v 8. století. S postavou Homéra se také pojí celá řada pověstí a mýtů. Říká se o něm například, že byl chudým, slepým potulným pěvcem. Do hávu legendy je zahalena i jeho smrt. Podle pověsti zemřel na Naxu, a to nikoli obyčejnou smrtí, ale žalem nad tím, že nebyl schopen rozluštit jakousi hádanku. Homér se stal skutečně mýtickou osobností řecké literatury, která vyvolávala a dodnes vyvolává celou řadu otázek a pochybností. Jednou z nich je problém písemného zachycení jeho eposů. Odpověď na tzv. homérskou otázku, tedy kdo je vlastně autorem eposů Homérovi připisovaných a jakým způsobem tyto eposy vznikly, se snažili najít již ve starověku. Objevovaly se nejrůznější teorie; například podle jedné z nich Homér putoval jako pěvec od města k městu a skládal postupně své básně.

Jinou záhadu představují relativně časté rozporuplné informace, které oba Homérovy eposy obsahují. Spolu s obrovským rozsahem Iliady a Odysseie totiž tato skutečnost připouští domněmku, že by autorem nemusela být jedna a táž osoba. Jen namátkou lze v této souvislosti uvést nesrovnalosti v dějové linii, které například představuje nesplněný slib Dia Thetidě, že za Achilleovy nepřítomnosti budou Achaje stíhat nezdary v boji (I. zpěv), avšak Řekové si přesto udrží převahu (II. - VIII. zpěv), nebo zmrtvýchvstání paflagonského krále Pylaimena, který je ve zpěvu V. zabit Menealem, avšak ve XIII. zpěvu oplakává zabitého syna. V Odysseie pak například její hlavní hrdina končí třikrát jednu a tutéž večeři (zpěvy IX. a X.)"

Z předmluvy Michala Skřejpka.