V našem vědomí je již pevně zakotveno, že hmota se skládá z atomů a molekul. Snímky z tunelového mikroskopu nám dokonce umožňují tuto "zrnitou strukturu" přímo vizuálně pozorovat. Světem atomů a molekul, které jsou zhruba milionkrát menší než struktury, jež můžeme přímo vidět a cítit, je "nanosvět". Ten je v současné době stále více zvládán technikou. Tato kniha pojednává o strukturách, které leží za hranicemi nanosvěta, o leptonech, kvarcích a kalibračních bosonech. Leptony a kvarky jsou nejmenší stavební kameny atomů a tento nejvnitřnější svět je držen pohromadě kalibračními bosony.

Abychom mohli zkoumat vlastnosti těchto částic, potřebujeme "mikroskopy", jejichž zvětšení je alespoň milionkrát větší než zvětšení tunelových mikroskopů. Toho dosahují velké urychlovače, jako jsou budovány od poloviny 20. století. Teoretické koncepce, které byly vyvinuty v první třetině minulého století pro vysvětlení fyziky atomů, jsou však schopny vysvětlit i struktury za hranicemi nanosvěta.

Kniha je sice pojata historicky, snaží se však zprostředkovat spíše dějiny idejí než dějiny událostí. Otázky o tom, kdo byl první, nás zajímají méně než vývoj základních myšlenek a souhra mezi teorií a experimentem. Při takovém pojetí nelze přirozeně zcela vyloučit osobní názory autora. Pokud bude tuto knihu číst odborník z oboru fyziky elementárních částic, pak sice doufám, že nenajde nic, co by považoval za chybné, ale jsem přesvědčen, že oblasti, v nichž je specialistou, budou z jeho hlediska pojednány zde příliš macešsky. Snažil jsem se vyhradit koncepcím, které mají základní význam, poměrně široký prostor, naproti tomu jiné - i když sehrály ve vývoji důležitou roli - jsou vyloženy poměrně stručně; to platí zejména tehdy, když lze příslušné partie vysvětlit jen s velkými obtížemi.

Obracím se na čtenáře, kteří se zajímají o přírodní vědy obecně, a snažím se látku vyložit co možná nejsrozumitelněji. Moderní fyzika ukázala, jako snad žádná jiná věda, jak může lidský rozum překonávat určité hranice vytvářené každodenní zkušeností a jak může uspořádávat a vykládat to, co jsme získali rozšířením naší zkušenosti a našeho vědění do oblastí těžko představitelných. To by nebylo možné bez matematiky, která proto hraje podstatnou roli, chceme-li obsáhnout to skutečně nové ve fyzice částic. Přesto se do značné míry obejdu bez vzorců, ale snažím se složité matematické souvislosti alespoň naznačit slovy, i když to někdy může vést ke zkreslení nebo k formulacím, které vyjadřují jen poloviční pravdu.

Z předmluvy autora.