Dosavadní výzkumy ukázaly, že jádro Země se otáčí rychleji, než zbytek naší planety. Vědci z Cambridské univerzity však nyní odhalili, že předchozí odhad rozdílu rychlostí (jeden stupeň ročně) není přesný a že zemské jádro se ve skutečnosti otáčí mnohem pomaleji, než se předpokládalo - přibližně o jeden stupeň za milion let. Jejich zjištění bylo publikováno 20. února 2011 v časopise Nature Geoscience.

Jádro Země se velmi pomalu zvětšuje tím, jak hmota tekutého jádra na okraji tuhne. Během tohoto procesu tuhne ve struktuře vnitřního jádra také rozdíl rychlosti mezi východní a západní hemisférou.

„Větší rychlost rotace neodpovídá situaci v hemisférách vnitřního jádra, neposkytuje dostatečný čas na ztuhnutí," uvedl Lauren Waszek, hlavní autor studie a doktorand cambridgské Department of Earth Studies. „Tohle byl v minulosti velký problém; tyto dvě věci nemohou existovat současně. My jsme však odvodili rychlost rotace z evoluce struktury hemisféry a naše studie je prvním výzkumem, ve kterém jsou hemisféry a rotace přirozeně kompatibilní."

Ke svému výzkumu použili vědci seismické vlny, které procházejí zemským jádrem (5 200 km pod povrchem Země) a porovnali čas jejich průchodu s vlnami, které se odrážejí od povrchu vnitřního jádra. Z rozdílu mezi časem průchodu těchto vln pak vypočítali průtokovou rychlost svrchních 90 km vnitřního jádra.

Tyto informace bylo nutné sloučit s rozdílem rychlosti východní a západní hemisféry vnitřního jádra. Nejprve byl zjištěn rozdíl v rychlosti východní a západní hemisféry. Potom byly zúženy hranice oddělující obě hemisféry a bylo zjištěno, že hranice se s rostoucí hloubkou posunují na východ. Jelikož vnitřní jádro se pomalu zvětšuje, je každá hlubší struktura starší a posun hranic mezi oběma hemisférami vede k tomu, že vnitřní jádro pomalu rotuje. Rychlost rotace je tedy kalkulována z posunu hranic a rychlosti růstu vnitřního jádra.

Přestože se vnitřní jádro nachází v hloubce 5 200 km pod našima nohama, je dopad jeho existence na povrch Země naprosto zásadní. S růstem vnitřního jádra dochází k uvolňování horka prostřednictvím průduchů, čímž je řízeno proudění tekuté hmoty ve vnějším jádru. Toto proudění generuje geomagnetické pole Země. Bez magnetického pole by povrch Země nebyl chráněn před slunečním zářením a život na Zemi by nemohl existovat.

„Tento výsledek je prvním pozorováním pomalé rotace vnitřního jádra," uvedl Waczek. „Nabízí ověřenou hodnotu, která může být použita při modelových simulacích proudění ve vnitřním jádru Země a tím nám umožňuje lépe pochopit, jak vzniklo naše magnetické pole."

 

22. února 2011

Zdroj: ScienceDaily

Přeložila: Veronika Součková

 

(Zdroj obr.: Wikimedia Commons, autor Mats Halldin)