Kniha končí rokem 1923. Tehdy umírá Jaroslav Hašek a postupně se ustavuje nová poetistická avantgarda. Haškovo dílo stejně jako umění poetistů představují významné emancipační fenomény, které razantně vyčleňují českou literaturu z xenofobní uzavřenosti a provinciální lokálnosti. Paradigma jazyka nové moderny se završuje a zároveň proměňuje. Perioda, kterou v našich dějinách zkoumáme, začíná rokem 1905, kdy se sice proces postupné emancipace české literatury jistě nezrodil, ale získal důležité impulzy iniciující proměny v dobové imaginaci. Za takovou událost můžeme pokládat například Munchovu výstavu v Praze, vydání Šaldových Bojů o zítřek či ohlas ruské revoluce. Rok 1905 byl jako počátek našeho tázání vhodný i pro to, že to nemohl být ani rok 1904, ani 1906; a nepochybně významný rok 1907 - zdá se - ukazuje již cosi, co už je uvedeno v pohyb.

Z úvodu knihy