Převládající názor, že pití ztěžuje učení a zhoršuje paměť, stále platí, uvádí neurobiolog Hitoshi Morikawa. Je to však pouze jedna skupina důsledků, které požívání ethanolu na mozek má.

„Když mluvíme o učení a o paměti, máme většinou na mysli paměť vědomou," říká Morikawa. Výsledky jeho studie byly publikovány minulý měsíc v časopise Journal of Neuroscience. „Alkohol snižuje schopnost zapamatovat si některé informace, například jméno našeho kolegy, definici určitého slova nebo informaci, kde jsme ráno zaparkovali auto. Ale naše podvědomí se také učí a má vlastní paměť. Alkohol může naši schopnost učení na této úrovni dokonce zvýšit."

Morikawova studie zjistila, že opakované požívání etanolu zvyšuje synaptickou plasticitu klíčových mozkových oblastí, což potvrzuje rodící se konsensus neurovědců, že drogová i alkoholová závislost jsou v zásadě poruchou učení a paměti.

Když pijeme alkohol (nebo když si píchneme dávku heroinu či pervitinu nebo si šňupneme kokain), učíme tím naše podvědomí, že tuto látku má konzumovat. Ale tím to nekončí. V daném okamžiku se stáváme vnímavější k tvorbě podvědomých vzpomínek a návyků ve vztahu k potravinám, hudbě, či dokonce lidem a sociálním situacím.

Morikawa uvádí, že alkoholici nejsou závislí na příjemných či úlevných zkušenostech zažívaných po požití alkoholu. Jsou závislí na konstelaci okolních psychologických a behaviorálních podnětů, které se posilují, jakmile alkohol odešle do mozku dávku dopaminu.

„Lidé si většinou myslí, že dopamin je přenašeč štěstí či přenašeč příjemných pocitů, ale přesnější je říct, že je to vlastně přenašeč učení," tvrdí Morikawa. „Posiluje ty synapse, které jsou aktivní v okamžiku uvolnění dopaminu."

V našem modelu je startérem alkohol. Přepadne náš dopaminergický systém a řekne mozku, že to, co v tuto chvíli děláme, je dobré a užitečné (a stojí za zopakování).

V takové chvíli se naučíme (kromě jiného), že pití alkoholu je prospěšné. Naučíme se, že chodit do baru, povídat si s kamarády, jíst určité jídlo a poslouchat určitý typ muziky je pro nás dobré. Čím častěji budeme tyto věci dělat současně s pitím alkoholu a čím více dopaminu se uvolní, tím víc se posílí různé synapse, a tím víc se budeme dožadovat opakování těchto zkušeností a asociací svázaných s pitím alkoholu.

Morikawa doufá, že když v dlouhodobém horizontu lépe porozumíme neurologickému pozadí závislostí, bude možné vyvinout proti-závislostní pilulku, která by oslabila klíčové synapse. Pokud by se to podařilo, bylo by možné vymazat z podvědomé paměti vzpomínku na příslušnou závislost.

„Mluvíme tu o rozpojení určitého spojení," uvádí Morikawa. „Je to trochu strašidelné, protože bychom tak získali látku ovládající mysl. Naším cílem je však eliminovat právě ty aspekty drog, které pomáhají mysl ovládat."

 

12. dubna 2011

Zdroj: ScienceDaily

Přeložila: Veronika Součková

 

(Autor obr.: Soňa Hanušová)