Publikován byl ve čtvrtek 9. 6. 2011 a o den dříve v on-line verzi na webových stránkách tohoto titulu - zde.

Na základě nových měření a výpočtů badatelů z USA, uveřejněných ve stejném čísle, jakož i na bázi vlastních molekulových simulací Pavel Jungwirth popisuje, jaká je struktura povrchových vrstev vody. 

Moderní povrchově citlivá spektroskopická měření a simulace molekulové dynamiky jasně ukazují, že na rozhraní mezi vodou a vzduchem, či nádobou nebo rozpuštěnou (bio)molekulou, nedochází k dlouhodosahovému uspořádání vodních molekul. Povrch vody tak má tloušťku jedné, maximálně několika málo molekulových vrstev. Tato zjištění jednoznačně poukazují na skutečnost, že neexistuje vědecké zdůvodnění chemického účinku přípravků založených na makroskopické „paměti" a „uspořádání" vody, inzerovaných pod marketingovými názvy jako homeopatie, pí-voda, magnetická voda, buněčná voda apod. 

Doc. Mgr. Pavel Jungwirth, DSc., je český fyzikální chemik, vysokoškolský pedagog a popularizátor vědy. Vystudoval fyziku na Matematicko-fyzikální fakultě UK v Praze se zaměřením na chemickou fyziku. Titul kandidáta věd získal za práci v oblasti výpočetní chemie, pod vedením prof. Rudolfa Zahradníka v Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČR. Dlouhodobě působil na Kalifornské univerzitě v Irvine, na Jihokalifornské univerzitě v Los Angeles a na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě. V současné době pracuje jako vedoucí vědeckého týmu v Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR a je externím členem katedry chemické fyziky a optiky MFF UK. 

Pavel Jungwirth publikoval kolem 200 původních prací v mezinárodních časopisech včetně Science a PNAS a několik kapitol v monografiích. Je editorem Journal of Physical Chemistry, který vydává Americká chemická společnost. Je také členem Učené společnosti ČR a nositelem řady ocenění, včetně Spiers Prize od britské Royal Society of Chemistry a Praemium Academie od AV ČR. V roce 2009 o něm vyšel profilový článek v Nature k 20. výročí pádu železné opony.

Obrázek ukazuje strukturu povrchu a objemu vody ze simulace molekulové dynamiky (kyslík - červeně, vodík - bíle). Molekulové simulace umožňují interpretovat povrchově citlivé spektroskopické experimenty. Tato měření, zaměřená na volné vazby povrchových molekul, ukazují, že síla vodíkové vazby k podpovrchovým molekulám je srovnatelná s vodíkovými vazbami v objemu kapaliny. Povrch vody tak má tloušťku čítající efektivně jen jednu molekulovou vrstvu.

Připravily: Ústav organické chemie a biochemie AV ČR a Odbor mediální komunikace, Kancelář Akademie věd ČR

Zdroj: Akademie věd ČR

 

(Zdroj obr.: Akademie věd ČR)