Většina zvířat reaguje na světlo a vyvinuly se u nich složité struktury umožňující jim vnímat obrazy tak, aby mohli ve svém prostředí dobře fungovat. Dobrým příkladem jsou složité oční orgány hmyzu nebo lidské oko. Charles Darwin a další evoluční biologové si nad složitostí oka lámali hlavu a přemýšleli, jak se taková struktura mohla vyvinout.

Avšak někteří tvorové, například mořské ježovky, mohou reagovat na světlo, přestože oči nemají. Dřívější studie ukázaly, že ježovky mají velký počet genů souvisejících s vývojem sítnice, což je tkáň citlivá na světlo obsažená například ve struktuře lidského oka. To znamená, že ježovky mají několik genů naprogramovaných pro běžně se vyskytující oční protein nazývaný opsin.

„Právě tento objev se stal základem našeho výzkumu," uvedl Sam Dupont z Ústavu mořské ekologie na University of Gothenburg, jeden z vědců účastnících se tohoto výzkumu. „Chtěli jsme v ježovkách opsin lokalizovat a najít tak fotoreceptory či struktury umožňující vnímání světla. Jednoduše řečeno, chtěli jsme zjistit, čím ježovky vidí."

Práce vědců podílejících se na tomto výzkumu ukázala, že fotoreceptory jsou zřejmě umístěny na horní i spodní straně nožek, které se nacházejí kolem dokola těla ježovky a umožňují jí pohyb.

„Tvrdíme, že celé tělo dospělé ježovky může fungovat jako velké složené oko a že stín, který vrhá neprůhledná kostra zvířete na buňky vnímající světlo, může dávat zvířeti představu o směru pohybu," uvedl Dupont.

 

12. září 2011

Zdroj: Science Daily

Přeložila: Veronika Součková