Kdyby vám někdo řekl, že středem vesmíru je naše země, asi byste
se podivili, usoudili byste, že ten člověk žije v šestnáctém století.
A zjistíte-li, že knihu, jejíž autor právě tuto tezi hlásá, zařadilo
nakladatelství Academia do edice 21. století, podivíte se patrně ještě
víc. Ona ta teze ale není tak naivní, jak se na první pohled může zdát:
americký historik John Lukacs své tvrzení vykládá humanisticky, nikoli
astronomicky. A upozorňuje nás na něco, co se často pomíjí: že věda
může být (a bývá) omylná, a že čistě vědecký přístup ke světu
odlidšťuje naše poznání. Věk, ve kterém jsme žili a ve kterém jsme
se naučili myslet, končí, nebo už možná skončil, říká. Musíme
se kriticky zamyslet nad světem, v němž se nacházíme, a znovu uvažovat,
jak se k němu stavět.
Podobně neotřelý a kritický pohled mají
i další autoři, jejichž díla v edici 21. století vycházejí. Co je to
vzdělání? Proč usilujeme o vzdělání? Abychom se lépe uplatnili ve světě
a vydělali víc peněz? To jsou otázky, které klade rakouský myslitel
Konrád Paul Liessman. Odpovědi jsou překvapivé a velmi kritické
k dnešnímu akademickému prostředí.
Politika, globalizace,
společenský řád a jeho rozvrat nebo přechod k informační společnosti –
to jsou hlavní témata dalších svazků z této edice. A všichni autoři
zkoumají svět kriticky, s jistými obavami a nadějemi, ale vždy
s varováním: budeme-li nové jevy měřit starým metrem, můžeme se snadno
dostat na scestí. Nepochopíme-li včas obrovské změny, kterými bychom
mohli symbolizovat jedenadvacáté století, a nenajdeme-li na ně
přiměřenou reakci, mohl by nás nový svět zcela odlidštit a rozdrtit.
Lék tito myslitelé často paradoxně nacházejí v myšlenkách, které by
měly být – a bývaly - samozřejmé, ale které jako by dvacáté století
se svými krutými válkami a nástup věku bezbřehého konzumu odsunulo jako
bezcennou veteš. Jenže nevrátíme-li se k nim, varují autoři knih
z edice 21. století, může se bezcenná, konzumující a bezmyšlenkovitě
vraždící veteš stát z nás...
Petruška Šustrová
.
