Takto se množí mnohobuněčné organismy, celá řada rostlin, mnozí živočichové, a dokonce několik forem obratlovců. Tým vědců z Laboratoře genetiky ryb Ústavu živočišné fyziologie a genetiky (ÚŽFG) AV ČR v Liběchově se rozhodl testovat vznik přírodních klonů obratlovců na příkladu sekavců. Objevné výsledky badatelé v březnu publikovali v prestižním mezinárodním odborném časopisu Evolution.

Když byl v roce 1932 v Severní Americe popsán první případ klonálního obratlovce, vyvolala tato vědecká novinka velký rozruch. Představa hybridních obratlovců, navíc tvořených jen samičím pohlavím, jež bez oplodnění samcem reprodukují po generace sama sebe, byla pro řadu zoologů zpočátku těžko stravitelná. O 65 let později však již celý svět zhlížel k nejslavnějšímu klonálnímu jedinci - k ovci Dolly. Šlo o úspěšný produkt genetických inženýrů vytvořit v laboratoři dokonalou kopii její matky (bez sebemenší účasti berana), a to procesem buněčné manipulace ve zkumavce. V té době už byla klonalita dávno známým biologickým projevem desítek typů populací nižších obratlovců (u ryb, obojživelníků a plazů) jakožto produktů přírodních procesů. Pozoruhodný fenomén však představoval překvapivý neúspěch vědeckých týmů vytvořit klony známé z přírodních populací v laboratorních podmínkách. Zůstávala tak nezodpovězena otázka, jak se vůbec živočichové s takto unikátním životním projevem při rozmnožování zrodili.

„Takovéto přirozené populace klonálně se množících obratlovců můžeme vzácně najít v evropských řekách, včetně našeho území, u sekavců rodu Cobitis. Snažili jsme se porozumět mechanismům, jak tyto pozoruhodné ryby a jejich klonování v přírodě vznikly," představuje dr. Lukáš Choleva výzkumný projekt týmu z ÚŽFG AV ČR v Liběchově. Čeští badatelé po Evropě náhodně nalovili několik populací sexuálních druhů sekavců, u nichž se domnívali, že se jedná o rodičovské druhy, jejichž křížením se mohly hybridní populace vše-samičích klonálních linií v minulosti v říčních systémech vytvořit. V laboratoři pak sestavili páry do samostatných akvárií, kdy samec a samice vždy pocházeli od jiného druhu, a imitovali v nich přírodní podmínky s vhodným substrátem a rostlinstvem, ve kterém se sekavci běžně páří.

„Potěšilo nás, že jsme přirozeným mezidruhovým křížením získali životaschopné potomstvo bez jakýchkoli fyziologických či genetických manipulací. Následovala dlouhá několikaletá péče o ryby, než narozené rodiny sekavců dosáhly dospělosti. Až poté jsme mohli provést další sadu křížících experimentů mezi rodinami a zpětně se sexuálními druhy, abychom porozuměli podstatě jejich rozmnožování," vysvětluje prof. Petr Ráb, který stál v počátcích objevu sekavčí klonality v přírodních populacích střední Evropy. ...

... ... ...

Zdroj a pokračování textu: Akademie věd ČR

 

(Zdroj obr.: Akademie věd ČR)