...

Česká strana nakonec zvládla dotažení měnové reformy do úspěšného konce v o něco kratším limitu než strana slovenská. Platnost všech starých kolkovaných bankovek v ČR byla ukončena již 31.8.1993, zatímco na Slovensku některé okolkované nominály dobíhaly ještě na počátku roku 1994. Aby Česká republika mohla novou měnu uvést v život, potřebovala vyrazit a natisknout ohromné množství nového oběživa.
Zajistit tisk nových bankovek bylo pro Českou republiku mnohem snazší než zajistit ražbu nových mincí. Česká vláda mohla totiž plně využít kapacit Státní tiskárny cenin Praha. Část nových českých bankovek byla proto tištěna u nás doma. Jednalo se o dvousetkoruny, tisícikoruny a pětitisícikoruny. Pouze padesátikoruny, stokoruny a pětisetkoruny byly ve své první emisi tištěny v zahraničí. Jejich výroba byla zadána firmě Thomas de La Rue & Company Ltd.
V mnohem horší pozici byla ovšem Česká republika při zajištění ražby nových mincí. Dosavadní československá státní mincovna v Kremnici totiž po rozdělení federace připadla z geografických důvodů Slovensku - nacházela se totiž na jeho území. Česká republika v oné době svou vlastní mincovnu neměla, a tak bylo nutné vymyslet nouzový způsob, jak zajistit ražbu první emise českých mincí v dostatečném množství. Zakázka na ražbu mincí v hodnotách 1, 2 a 5 Kč byla svěřena Kanadě. Nová platidla tak vznikla v Royal Canadian Mint Winnipeg. Mince v nominálních hodnotách 10, 20 a 50 haléřů a 10, 20 a 50 Kč pak razila německá Hamburgische Münze Hamburg.

...

(Kap. Česká republika po roce 1993 a její měnový vývoj, s. 95)