„První, co mě napadlo, když jsem to slyšel, bylo to, že se tam musím co nejrychleji dostat. Čím déle tam meteorit bude ležet, tím více bude ubývat stop, které můžeme sledovat. Proto mě překvapilo, že jsme byli po dvou ruských výzkumných týmech první zahraniční expedicí, která tam vyjela,“ podivoval se člen Ústavu hydrogeologie, inženýrské geologie a užité geofyziky PřF UK doktor Kletetschka.

K jezeru Čebarkul, na jehož dno meteorit dopadl, se tým z Přírodovědecké fakulty dostal 6. března, tedy devatenáct dní potom, co se meteorit rychlostí téměř 500 kilometrů za hodinu propálil ledovou krustou na jezeře a dopadl na jeho dno, deset metrů pod hladinu.

Právě skutečnost, že se meteorit propadl ledem na dno jezera, je jedna z věcí, která doktora Kletetschku zajímá. „V naší sluneční soustavě je několik míst, kde víme, že je led. Těmi jsou Jupiterův měsíc Europa a planeta Mars, kde je řada různých ledových útvarů. Morfologie díry, která byla vyfocena krátce po tom, co tam meteorit dopadl, vypadá velice podobně jako jeden typ kráteru na Marsu. Analogicky bychom mohli zjistit, jak některé útvary na Marsu nebo na Europě vznikly,“ vysvětlil doktor Kletetschka, který v minulosti spolupracoval s NASA na vývoji technického vybavení sondy Curiosity, jež nyní zkoumá Mars.

Další oblastí Kletetschkova zájmu je výzkum organismů žijících v extrémních podmínkách, například želvušek, což je jediný organismus na Zemi, který dokáže přežít ve vakuu nebo při absolutní nule, tedy při teplotě minus 273,15 stupně Celsia. Želvušky jsou dokonce schopné přežít i hibernaci bez jakéhokoliv poškození. ...

... ... ...

Zdroj a pokračování textu: i-Forum

 

(Zdroj obr.: Wikimedia Commons, autor Svend Buhl)