„Výhoda trubiček z oxidu titaničitého (TiO2) tkví oproti jiným nanomateriálům v tom, že mají pravidelnou strukturu, nejsou nahodilé, což kladně ovlivňuje jejich vlastnosti. Když na trubičku dopadne sluneční světlo, putuje přímo - jakoby po hromosvodu - na kovový titanový substrát. Výhoda je v přenosu elektrického náboje. Zároveň získáváme obrovskou nanostrukturovanou plochu, jejíž rozměry jsou snadno řiditelné. A můžete se pokusit do nanotrubiček vložit řadu materiálů, které přidají ještě nějakou jinou, užitečnou funkcionalitu," řekl LN Macák, jenž na Univerzitě Pardubice spustí zařízení umožňující jejich četnější a lehčí výrobu.

Kombinace nanotrubic s látkami pohlcujícími světlo (chromofory) může vést k účinnějším solárním panelům. Základní výzkum Jana Macáka už má zřejmý aplikační potenciál: vedle fotovoltaiky například v biotechnologiích či medicíně, neboť oxid titaničitý je biokompatibilní látka - ve hře je rozličné využití, třeba i dávkování léků. Pro představu: na pouhém centimetru čtverečním plochy může být až deset miliard nanotrubiček. ...

... ... ...

Zdroj a pokračování textu: Česká pozice

 

(Zdroj obr.: Wikimedia Commons, autor Oregon Department of Transportation)