Čeleď árónovitých je rozšířena hlavně ve vlhkých tropech (méně v subtropech), ale zasahuje i do mírných pásů. Její zástupci milují převážně vlhká a stinná stanoviště. Na zeměkouli se tato čeleď rozrůznila asi ve125 rodů s 2378 druhy. Typickým květenstvím arónovitých je palice, kterou tvoří drobné a nenápadné, hustě nahloučené kvítky. Její atraktivitu umocňuje druhově specificky zbarvený a tvarovaný palist, tzv. toulec (spatha). Zpopularizovány jsou zvláště rody toulitka (chvostokvět) (Anthurium Schott) a kala či kornoutnice (Zantedeschia Spr.). Mnohé druhy této čeledi jsou výrazně jedovaté. Nejznámější z nich je rod difenbachie (Diffenbachia Schott), který je v našich domácnostech dosti běžnou pokojovou rostlinou (Wiese et al., 1996).

Nebezpečí aronovitých rostlin je podceňováno, ale jehlicovitě ostré krystalky šťavelanu vápenatého (tzv. rafidy), které jsou obsaženy v idioblastech jejích buněk, snadno mechanicky narušují sliznice (Naudé a Naidoo, 2007). Rafidy v součinnosti s toxiny těchto rostlin jsou pak často velmi nepříjemnou kombinací (McIntire  et al., 1990; Adhikari, 2012). Takovou jedovatou rostlinou je i užovník dvoubarevný (Caladium bicolor), jehož listy dosahují délky téměř 40 cm a šířky přes 20 cm. Soukvětí tohoto užovníku jsou zajímavá jak tvarem, tak i vůní, která připomíná parafín. Vytváří se však jen na jedinou noc. Rostlina je známa také jako „sloní ucho“, „srdce Ježíšovo“ nebo „andělská křídla“. Bylo vyšlechtěno velké množství kultivarů lišících se zbarvením listů a také hybridů s Caladium schomburgkii. Celá rostlina je jedovatá a pozření některých částí rostliny může způsobit vážné onemocnění, a dokonce i kontakt s ní může způsobit nepříjemné podráždění kůže (Morton, 1962).
     Z biologicky aktivních látek aronovitých rostlin jsou známy jedovaté alkaloidy, glykosidy, kyanogenní glykosidy, steroidy, flobotanniny a saponiny (Der Marderosian et al., 1976). V listech jsou zastoupeny barevné pigmenty a látky s antimalarickým účinkem (cyanidin, pelargonidin, polysophorin, rhaphidecursinoly, rhapidecurperoxin, grandisin nebo epigrandisin) (Frausin et al., 2015). Užovník dvoubarevný má antibakteriální účinky (Nduche et al., 2016) a methanolický extrakt z jeho listů má antioxidační, antiangiogenní a cytotoxické účinky (Tosoc et al., 2016).

Literatura
Adhikari KM. Poisoning due to accidental ingestion of Dieffenbachia plant (Dumb cane). Indian Pediatr. 2012; 49(3): 247-248.
Der Marderosian AH, Giller FB, Roia Jr, FC. Phytochemical and toxicological screening of household ornamental plants potentially toxic to humans. I. J Toxicol Environ Health, Part A Current Issues, 1976; 1(6): 939-953.
Frausin G, Lima RBS, Hidalgo AF, Ming LC, Pohlit AM. Plantsof the Araceae family for malaria and related diseases: a review. Rev Bras Plantas Med. 2015; 17(4): dostupné na: http://www.scielo.br/scielo.php?script=sci_arttext&pid=S1516-05722015000400657
McIntire MS, Guest JR, Porterfield JF. Philodendron - an infant death. J Toxicol Clin Toxicol. 1990; 28(2): 177-183.
Morton JF. Ornamental plants with toxic and/or irritant properties II. In Proc Florida State Hort Soc. 1962; 75: 484-491.
Naudé TW, Naidoo V. Oxalate-containing plants. In book. Veterinary Toxicology. 2007.
Nduche MU, Iwuoha CD, Igbokwe A U. Antibacterial Activity of Four Nigerian Medicinal Plants. Sch J Agric Vet Sci, 2016; 3(3): 172-180.
Tagwireyi D, Ball DE. The management of Elephant's Ear poisoning. Hum Exp Toxicol. 2001; 20(4): 189-192.
Tosoc JP, Frediles VC, Canda C, Demayo CG. Antiangiogenic, antitoxic and antioxidant properties of methanolic extracts of Caladium bicolor (Aiton) Venten. Human Vet Med. 2016; 8(1): 10-16.
Wiese M, Kruszewska S, Kolacinski Z. Acute poisoning with Diffenbachia picta. Vet Hum Toxicol. 1996; 38(5): 356-358.

Zdroj: Toxicology

 

(Zdroj obr.: Commons Wikimedia, autor Jerzy Opioła)