Dílo básníka, prozaika, dramatika, scénáristy, esejisty, překladatele a vysokého státního úředníka Vítězslava Nezvala (1900–1958) ustoupilo v minulých desetiletích do stínu. Od poslední konference nás dělí čtvrtstoletí, poslední monografie vyšla před třiceti lety. Je na čase vrátit jej pod badatelské mikroskopy. Cílem našeho setkání proto bude prezentovat výsledky současného nezvalovského bádání, které aktualizují básníkův obraz pro 21. století.

Vystavující umělci:MIEKE BAL (NL), URSULA BIEMANN (CH), MARÍA GALINDO (BO), GABRIELA GOLDER (AR), ELŻBIETA JABŁOŃSKA (PL), GÜLSÜN KARAMUSTAFA (TR), ANDREJA KULUNČIĆ (HR), MAU MONLEÓN (ES), DANIELA ORTIZ (PE), LARISA SITAR (RO), ANNETA MONA CHISA & LUCIA TKÁČOVÁ (RO/SK)

& SOCIOLOŽKA: ZUZANA UHDE (CZ)

Kurátoři: DAVID ARLANDIS & JAVIER MARROQUÍ

Care Crisis je projekt spojující umění a výzkum, který se zaměřuje na fenomén, jež začal být označován jako krize péče. Krize péče odkazuje na změny v každodenních praktikách péče jak uvnitř rodiny, tak ve veřejné sféře v návaznosti na negativní ekonomické změny a proměny práce v době neoliberální globalizace. Zatímco ženy vstoupily do – tradičně mužského – světa placené práce, pouze malé změny se odehrály v genderové dělbě práce a společenské organizaci placené práce. Tyto změny se setkávají s procesy intenzivního šíření kapitalismu, které vedou ke komodifikaci všech aspektů života společnosti, včetně péče. Krize péče se projevuje jak deficitem péče potřebné pro rozvoj jedince a společnosti, tak proměnou společenské organizace péče v podobě jejího ztržnění.

Období 15. až 18. století představuje epochu zásadních náboženských zvratů a reformních kroků. Souhrn reformačních i protireformačních opatření vnímáme v širším výměru paradigmatu konfesionalizace. Připravovaná konference nemá v úmyslu se zabývat úzce pojatým nábožensko-teologickým vývojem. N aopak do centra pozornosti staví vliv těchto proměn na vývoj městské komunity a jejího každodenního života. K onfesionalizační změny nebyly omezeny na protestantsko-reformační prostředí 15. až 16. století, transformací procházela i katolická společnost až do osvícenských reforem. Tyto otázky se přirozeně týkají i v českém prostředí rekatolizované společnosti po třicetileté válce.

Výstava přibližuje svébytné umělecké projevy českých evangelíků toleranční doby od roku 1781 do roku 1861. Návštěvníci se mohou prostřednictvím tří desítek výstavních panelů seznámit se základními rysy evangelického umění, ale zejména si mohou prohlédnout reprezentativní soubor dvoj- a trojrozměrných originálních předmětů ze sbírek Muzea Beskyd Frýdek-Místek, přibližující životní styl evangelíků těšínského Slezska. Na výstavě je možno vidět podmalby na skle, dokumenty, přibližující architekturu tolerančních kostelů a předměty, dokumentující život významných církevních osobností. V neposlední řadě stojí za zmínku vystavený soubor více jak 60 kusů stříbrných šperků k těšínskému kroji z Jablunkovska, které nosily ženy z evangelických rodin v rodinné posloupnosti.

Hlavním cílem je umožnit kontakt zainteresovaných zástupců všech s problematikou souvisejících disciplín a oborů (dějin umění, obecných dějin, pomocných věd historických, archeologie, památkové péče, muzejnictví, restaurátorské praxe, petrografie ad.) ve prospěch větší interdisciplinarity a koordinace dosud rozptýleného bádání. Příspěvky zasedání jsou publikovány v řadě Epigraphica et Sepulcralia nakladatelství ÚDU AV ČR Artefactum.