Zpráva Trans/formace: gender, věda a společnost zasazuje problematiku rovných příležitostí pro muže a ženy do širších rámců historického a sociálně-ekonomického rozvoje, což umožňuje uchopit problém nízkého zastoupení žen ve výzkumu a vývoji v rámci celospolečenského nastavení rolí žen a mužů a poukázat na poměrně krátké trvání tohoto uspořádání rolí, které však většina z nás vnímá jako „tradiční" a neměnné.

Publikace navazuje na zprávu Evropské komise z roku 2004 Waste of Talents: Turning Private Struggles into Public Issues, ve které expertní skupina ENWISE (Enlarge Women in Science to the East) zkoumala rozdílnosti a podobnosti mezi novými a původními členskými státu EU a mezi novými členskými státy navzájem. Česká republika v tomto hodnocení zůstávala na konci tabulek hodnocení, ať již jde o zastoupení žen ve výzkumu a vývoji obecně, ve vedoucích pozicích či v počtu studentek na vysokých školách a doktorandek.

 

Shrnutí

  • Otázka genderové rovnosti ve výzkumu a vývoji se v západních zemích objevila v 70. letech 20. století v souvislosti s druhou vlnou feminismu. Středem zájmu jsou nejen otázky týkající se zastoupení žen ve vědě, ale také genderová dimenze produkce znalosti. Na evropské politické úrovni se této otázce věnuje pozornost přibližně od roku 2000. Aktivity pokrývají zastoupení žen v rozhodovacích pozicích, otázky sladění pracovního a soukromého života, zvýšení zastoupení mladých žen a dívek v oblastech výzkumu, kde jsou tradičně málo zastoupeny, a v neposlední řadě se týkají otázek spojených s genderovými aspekty produkce znalosti (metodologie, interpretace výsledků, dopad na společnost).
  • V České republice je otázka řešena od stejné doby: ČR má zastoupení v Helsinské skupině pro ženy ve vědě EK, účastní se evropských projektů a iniciativ (např. Evropská platforma pro ženy ve vědě). V roce 2000 byla v ČR ustavena Pracovní skupina MŠMT pro ženy ve vědě a od roku 2001 funguje Národní kontaktní centrum - ženy a věda jako grantový projekt Sociologického ústavu AV ČR.
  • V současné době je dominantním politickým diskursem pro prosazování otázky genderové rovnosti ve vědě otázka lidských zdrojů a ekonomický rozvoj evropských ekonomik na úkor přístupů z pozic rovných příležitostí a práv žen. Tento přístup je předmětem kritiky a zkoumání jak zahraničních organizací žen ve vědě, tak Národního kontaktního centra - ženy a věda, které prosazují řešení otázky postavení žen ve vědě a genderové rovnosti z hlediska demokratizace vědy, rovných příležitostí a odpovědného přístupu k produkci znalosti, včetně zahrnutí občanské společnosti do rozhodovacích mechanismů.
  • Specifika týkající se postavení žen ve vědě, jež nacházíme v postkomunistických zemích obecně, existují především v rovině genderové kultury: zanedbaná veřejná reflexe genderových vztahů z komunistického období se rekonstruuje poměrně pomalu mj. pravděpodobně i proto, že je spojena s domnělým přesvědčením o genderové rovnosti. Dále existují významná specifika v rovině institucionální, která se vztahují zejména k financování a organizaci vědy.
  • Srovnání situace žen ve vědě mezi původními a novými zeměmi EU ukazuje významné rozdíly. V nových (postkomunistických) zemích je procento žen pracujících ve vědě podstatně vyšší, ale za tímto obrazem se skrývá to, co lze nazvat „vykořisťovatelským modelem": ženy zde působí v nejhůře financovaných oblastech a sektorech, v mnohem větší míře pouze jako technický personál a existuje zde výraznější vertikální segregace než v západních zemích. Naopak jejich procentuální zastoupení v technických vědách, kam plynou největší investice ve výzkumu a vývoji, je velice nízké.
  • Ve vzájemném srovnání nových členských zemí EU se Česká republika nachází ve většině kvantitativních ukazatelů na krajní pozici. V pozitivním smyslu je druhou zemí s nejvyššími výdaji na vědu a výzkum (stále však několikanásobně nižšími, než je průměr EU). To zároveň v logice nepřímé úměrnosti vede k nejhorší pozici žen ve vědě z hlediska relativního přístupu žen k finančním prostředkům ve srovnání s muži a z hlediska vertikální segregace. Česká republika je také jedinou z postkomunistických zemí, kde je celkové procento žen pracujících ve vědě nižší, než je průměr původních zemí EU.
  • Ženy ve vědě a výzkumu (VaV) představovaly 33,2 % zaměstnanců v roce 2000 a 32,6 % zaměstnanců v roce 2005. Jejich zastoupení podle typu zaměstnání se významně liší. Ze zhruba jedné třetiny žen ve VaV pracuje více než polovina v jiných než výzkumných zaměstnáních - v roce 2000, resp. 2005 na pozici výzkumnice pracovalo pouze 44,1 %, resp. 44,9 % všech žen zaměstnaných ve VaV, zatímco v případě mužů pracovalo na pozici výzkumníka 63,7 % v roce 2000 a v roce 2005 61 % všech mužů zaměstnaných se VaV.
  • Na vedoucích a rozhodovacích pozicích je zastoupení žen minimální, a to jak ve vysokoškolském, tak akademickém výzkumu i v rozhodovacích grémiích. V roce 2005 na univerzitách nejvíce žen zaujímalo pozice asistentek a odborných asistentek (47 % a 41 %). Docentek však již bylo pouze 20 % a profesorek 7 %, ačkoliv celkový podíl žen na počtu vědeckopedagogických pracovníků je ve statistických výzkumech udáván jako třetinový. Ve vedení AV ČR nebyla v roce 2006 ani jedna žena v Akademické radě, v Akademickém sněmu ženy tvoří 11,8 % a ve Vědecké radě 13,3 %.
  • Počet žen-studentek dosahuje téměř poloviny všech studentů, od akademického roku 2001/02 je to dokonce více než polovina všech studentů (50,8 %, v roce 2005/06 51,3 %). Ženy-absolventky vysokých škol převažují počty absolventů-mužů již od akademického roku 1995/96 a v roce 2005/06 bylo absolventek více než 55 %. Přesto se pro vysoké školství ztrácejí - mezi pedagogickými pracovníky na vysokých školách je jen jedna třetina žen a ve vedoucích funkcích necelá pětina žen.
  • Zastoupení žen v oborových radách nebo komisích grantových agentur je nestejnorodé. Největší, zhruba třetinové zastoupení tvoří ženy v lékařských a společenských vědách, nejmenší (0-16 %) ve vědách technických. Z celkového počtu grantů udělených vysokým školám Grantovou agenturou Akademie věd a České republiky v roce 2004 a 2005 bylo řešiteli jen 20 % žen. O něco lepší je situace u grantů dotovaných Fondem rozvoje vysokých škol, kde jsou ženy-řešitelky zastoupeny v letech 2004 a 2005 v průměru 35 % v oblasti přírodních věd, v oblasti společenských věd téměř 42 % a v lékařských vědách dokonce téměř 47 %. To odpovídá celkově vyššímu počtu akademických pracovnic zaměstnaných v těchto oborech na veřejných vysokých školách.
  • Historické kořeny postavení žen ve vědě v České republice zasahují až do poloviny 19. století. Proces, který koncem 19. století vyústil v habsburské monarchii k povolení studia žen na vysokých školách, byl ve srovnání s některými zeměmi, zejména USA a Švýcarskem, o několik desítek let opožděn. Rozhodující úlohu v něm sehrálo „grassroots" hnutí českých žen (organizované zezdola samotnými ženami) a jejich organizací podporované některými významnými muži - intelektuály a politiky.
  • Demokratická legislativa první ČSR sice neomezovala vysokoškolské vzdělávání žen ani jejich společenské uplatnění, přesto se ženy-vysokoškolačky výrazněji prosadily jen v některých praktických povoláních (učitelství, vybrané oblasti medicíny, farmacie a práva) a pouze v nepatrné míře v akademické sféře. Důvodem byla především převaha tradičních genderových stereotypů ve společnosti a diskriminace žen v době hospodářské krize ještě zvyšovala šance mužů na pracovním trhu. Vysokoškolsky vzdělané ženy vedeny především političkami a novinářkami, a ojediněle i akademičkami, hájily své zájmy prostřednictvím ženských organizací, jejichž činnost přerušila 2. světová válka a okupace.
  • V období komunistické totality vládní politika proklamovala tzv. rovnoprávnost žen a podporovala jejich zaměstnanost i ve vědeckých a vysokoškolských institucích, současně však byl „skleněný strop" tradičně nastaven velmi nízko, což se projevovalo absencí žen ve vedoucích pozicích a jejich nižším ohodnocením a podřadnějším postavením na pracovištích ve srovnání s muži. Vůči hospodářskému, politickému a společenskému znevýhodnění se ženy nemohly bránit, protože občanské organizace, o něž by se ženy mohly opřít, nebyly povoleny a genderová problematika byla tabuizována a bagatelizována. Zatímco tedy přibyl rozměr povinné zaměstnanosti, ke změnám v organizaci odpovědností a rolí ve sféře soukromé nedošlo.
  • V důsledku zpřetrhání vazeb na prvorepublikový aktivismus žen ve vědě a v profesích v ČR v současné době neexistuje ženský aktivismus v podobě ženských sítí a neziskových organizací ve vědě. Aktivity na podporu žen ve vědě rozvíjí projekt Národní kontaktní centrum - ženy a věda (NKC-ŽV) v úzké návaznosti na aktivity evropské. Prostřednictvím NKC-ŽV je ČR zapojena do mezinárodních aktivit a prostřednictvím členství v poradních orgánech EK a dalších se účastní i diskusí nad směřováním politik rovných příležitostí ve vědě.
Za poslední dva roky je třeba v otázce přístupu institucí k rovným příležitostem vědců a vědkyň konstatovat pokrok. Instituce více zohledňují absolvování mateřské a/nebo rodičovské dovolené studujících, vědkyň a vědců. Ačkoli tato opatření nejsou neproblematická nebo zcela dostačující, jejich někdy dílčí charakter by měl být vnímán jako výzva k přijímání dalších řešení, a to i v oblastech, které dosud zůstaly rovnými příležitostmi žen a mužů nedotčeny. Specifická podpora vědkyň se zatím omezuje spíše na symbolické ocenění již vykonané práce. Jakkoli je toto působení potřebné pro tvorbu vzorů, zviditelnění vědkyň a jejich zásluh, stejně důležitá by měla být podpora vědkyň při jejich současné práci, rozvoji vědecké kariéry a vstupu do rozhodovacích funkcí. Je nutná nejen z hlediska využití potenciálu vědkyň, ale i přiblížení se stavu, kdy bude možné konstatovat, že rovné příležitosti jsou v české vědě a výzkumu samozřejmostí.

Ilustrace je fotografií Armády Spojených států amerických. The Illustration is a U.S. Army Photo.